Zaslaná pošta (2010)

Počet hvězdiček: 3 z 5

Na rovinu. Já vám nevím. Respektive vím. Vím, že existuje Terry pratchett, Zeměplocha a že existují povídky a romány tohoto autora do této země zasazené. Ovšem nikdy jsem se s Pratchettem a jeho Zeměplochou nesetkal, tedy až do teď. A musím uznat, že mi to přišlo trochu... příliš. Máme tady zlodějíčka, chudáka, který zjistil, že podvody a obíráním lze vydělat hodně. A tak podvádí a obírá, až se ucho utrhne, protože jak se do lesa volá... Po jeho fingované smrti se mu dostává šance. Může si vybrat, buďto pomůže znovu rozjet zchátralý a nepoužívaný poštovní úřad a nebo si tentokráte smrt vyzkouší na ostro, nefingovaně. Náš zlodějíček souhlasí, jak jinak, a při první šanci se pokusí utéct. Nemá přílišného štěstí, jeho hlídačem je totiž hliněný golem, který sice neumí sprintovat, ale za to netrpí nedostatky lidského bytí, nespí, nejí, pracuje do úmoru. Nezbývá tedy, než se poštovního úřadu ujmout. Zlodějíček Vlahoš nebude prvním poštmistrem, tři jeho předchůdci se ovšem příliš vysokého věku na jeho postu nedočkali. S jejich nehodami totiž má tak trochu něco společného majitel konkurenční formy přenosu informací, Hercule Poirot, tedy vlastně herec David Suchet. Tahle slizká malá stvůrka totiž vlastní síť světelných "morseovkových" věží. Nesnaží se poskytovat kdo ví jaké služby, o věže se nestará a ty se pomalu rozpadají. Jeho primárním cílem je na tomhle byznysu vydělat a existence konkurence mu tyto plány jaksi hatí. Vlahoš ale v tomto případě využije svoje zlodějské zkušenosti, díky kterým si vytříbil i poměrně dobré schopnosti manažera s marketingovým citem. A aby nebyl příběh příliš jednoduchý, vstupuje do něj i krásná temná slečna, s jejíž temnou minulostí má co dočinění Vlahoš, její armáda golemů, skupina středověkých hackerů, hlavoun města, skupina poněkud zvláštních pošťáků, nějací vampíři či co, koně, trubky lidé, špendlíky, známky a hromada a hromada dalších věcí. Vymyslet takovouto slátaninu fantasy, moderních technologií a nápadů do tohoto světa zasazených, stvůr a nestvůr, pošahaných jmen a vůbec moderních vědních oborů (považujete-li za ně management a marketing) může buďto velký fantasta nebo člověk s hodně rozsáhlou psychickou chorobou. Já totiž musím uznat, že mi vadila ta přílišná moderna, která mi do fantasy světa nějak neseděla. Fantasy příběh, ve kterém se postavy zodpovídají akcionářům a technologie se tu míchá s čáry a kouzly, upíry a golemy, mi přijde trochu šáhlá. Přesto se jedná o dobrý filmek na sobotní večer a na to, že se jedná o televizní film, i poměrně dobře zpracovaný. Do kin by tohle asi nikdo nedal, přišlo by pouze velké málo Pratchettových příznivců a ti, o jehož existenci nemají potuchy, by zřejmě v míře nemalé film poplivaly. Ostatním by se to líbilo. Podmínkou ovšem je mít představivost natolik velkou, aby se do ní tahle dvoudílná televizní inscenace vešla.

Téma měsíce - Balík