Holčička je tak malá, že ji nevidíme přes pult, takže čeká asi docela dlouho,  než si jí všimneme. Jde si vyzvednou ztracené věci. Je Asiatka, ale mluví česky.

- Jak se jmenuješ?

- G L'van.*

- Cože? Můžeš mi to vyhláskovat? (neúspěšně)

- Tak mi radši řekni datum narození.

- Já se musím zeptat mámy.  Je tam napsaný, že jsem Číňanka?

- Ne to není, přines tašku, podíváme se, jestli tam nemáš třeba žákajdu, abych věděla, že ses to ty.

- Já tady mám jen Čínštinu. Já mám jen takový věci - tam je moje jméno, ale to vy asi neznáte (čínské znaky).

- Jé to je moje (když vidí svoje ztracené věci).

- Kde bydlíš?

- Karolíny Světlé. 

- Víš číslo v té ulici?

- Vím jen číslo do restaurace (asi čínská).

Nakonec ještě po krátkém vyptávání nás udolá a prokáže se, že ona je skutečně ona a ztracené věci jsou jí vydány.

 

* všechny údaje byly pozměněny