Zbylo mi doma trochu mléka, když jsem dělal bramborovou kaši. Co teď? Vypít? Vyloučeno, mléko já nerad. Nejlepší by bylo vylít ho i s výčitkami, že je to škoda, příp. ho nechat v lednici stát tak dlouho, až zkysne, a dá se vylít už bez výčitek. Nebo z něj udělat palačinky! Spásný nápad, vlastně o to šlo, měl jsem hlad.

Česká kuchařka po mě nejdřív chtěla 8 vajec! To nedám. Nakonec to s jiným receptem usmlouvám na dvě. Lup ho, smíchám přísady a hrnu se do lednice pro vejce, ale ouha, nejsou tam, měl jsem vizi tří vajec na podestýlce, jenže jsou jaksi pryč.  A v devět večer už jsou všechna vejce pěkně daleko. Chvíli se s tím nedokážu smířit, motám se kolem rozdělané mísy a zbytečně vzpomínám, kdy jsem je asi snědl, jako by mi je to mělo navrátit. Nakonec lovím na internetu a nacházím recept na palačinky bez vajec, asi to nebude úplně ono, ale mléka se potřebuju zbavit. Udělám, jak říkají, a je tam ještě jedna záhadná přísada, lžička prdopeče. Dumám nad tím, co by to mohlo být, fakt mě nic nenapadá, no snad to nebude nic důležitého, jen něco na chuť, to nepotřebuju. Asi po pěti minutách mi v hlavě cvakne - prášek do pečiva. Naštěstí ještě není pozdě a i ho mám. Jak by to bez něj asi dopadlo, už takhle ochuzený recept o vejce.

No nebudu vás napínat a rovnou se pochválím! Ze čtyř palačinek zahynula jen jedna, ta se přismahla k pánvičce a pak ještě skočila na zem, asi se chtěla sama obrátit nebo co. A dobře tomu, kdybych snědl čtyři, bylo by mi ouvej. Ale ty ostatní ňam ňam, povedly se mi, ještě teď se olizuju za ušima. Zase mi kuchařský hřebínek o něco narostl.