Jdu do bistra na oběd. Už mají jen vepřové á la bažant. "Co to bude?", ptá se paní. "Tak já prosím toho bažanta." Paní zčervená a cukají jí koutky. Pak nahlas zakřičí na kuchaře, přestože stojí sotva dva kroky od ní, takže to slyší celé bistro, "jednoho bažanta pro pána," a to už hýká smíchy a kuchař je taky pobaven. Celou dobu, co jím, na mě paní vrhá pohledy a pokaždé se zase děsivě rozesměje. Nakonec už se ani já neudržím a mám problémy bažanta vůbec dojíst. Nakonec se loučíme ve výborné náladě, nicméně jsem pevně rozhodnut, že bažanta si tady příště už nedám.