Montáž skříňky, je to taková skládačka, puzzle. Nejdřív si prohlížím obrázek na boku krabice, je na něm schematicky vyobrazeno, že si mám dát pozor, aby mi její obsah  nevyhřeznul na zem a dřevo se nepoškodilo. Jak si krabici natáčím, abych na obrázek dobře viděl, právě to se mi stane. Šikovný nápomocný obrázek. Jak to mohli předvídat? Simulovali předem možné situace a pak to namalovali? A pak se u toho chechtali?

Každopádně dál všechno probíhá jako po másle, je to až příliš jednoduché, jako veliké lego, spíš duplo, opravdu pro malé. Celou dobu mě doprovází stylově vybraný návod-komix o montáži téhle skříňky, není zrovna zábavný, spíš didaktický.  Ale pak už přichází něco, kde je návod dost stručný. Celá scéna se vejde do jednoho okýnka: jeden člověk (pán) přidržuje skříňku, druhý člověk (paní) zakresluje tužkou znamínko na zdi, kde bude skříňka viset. Ale ve skutečnosti by tahle scéna měla být rozložena do takových deseti okýnek, v nichž pán a paní poskakují kolem skříňky a od úst jim jdou bubliny se sprostým textem.

Nejdřív zkouším skříňku přidržet sám, ale komiks je v tomhle bodě nesmlouvavý, na skříňku musíte být dva! Ten druhý má být podle obrázku blonďatá paní středního věku s bezvýraznou tváří, nikoho takového v okolí neznám, budu ji muset nahradit někým jiným, třeba mladším pánem s brýlemi a málo vlasy - volám bratrance. Je to navíc inženýr, takže když se objeví ve dveřích,  zaplavuje mě pocit bezpečí, teď už se nemůže nic stát.

Skříňku držím já, takže on supluje tu paní a jde mu to dobře, hned máme zakresleno kde co. "Je to křivě, koukni, vidim to hned vod voka," remcám.  Ale inženýr se nedá, nelení a přinese vodováhu a pravítko a přesvědčí mě, že je to rovně. Ve skutečnosti je to optický klam, protože křivé je futro dveří. Ale skříňka nějak trčí od zdi, jak to? Snažím se namluvit si, že to nevadí a hledám podporu u inženýra, ten mě ale straší: "Asi to vadit nebude, ale dlouhodobej tlak nebo pnutí na jednom místě by to mohly nějak poškodit..." Hledám příčinu, je to boule ve zdi, je v ní stará hmoždinka. Tu vydloubu a boule splaskne, jenže to pořád nestačí. Nakonec se ukáže, že celá zeď je křivá. Aha.

Skříňky jsou dvě, k té první se namontuje druhá. Chci je namontova pevně, ale jak točím, hmoždinka vylézá ze zdi. Jsem zděšen, otec mi kdysi říkal, kdybys zabral autem, tak spíš vyrveš kus zdi, než aby ti vylezla ven hmoždinka. Ale tohle evidentně platilo za našich otců, ne dnes. Pak už jen připevňuji dvířka, což je hračka, trvá mi to ani ne hodinu a půl, během které mi téměř upadnou ruce od neustálého našroubovávání a vyšroubovávání, nejdřív nelícují jedny, pak druhé, pak obě, až nakonec odhalím dva kouzelné šroubky, jimiž se dá poloha dvířek jemně upravovat, uff. Hotovo.