Plavu si sem tam, supr kolik je tu zase kachen, příště klidně ještě víc. Pak mám ohromné štěstí, vracím se už ke břehu, zrovna vynořím hlavu z vody a všimnu si, že vedle mne plují dvě kachny, kačer a kachna. Dáme si závod!  Zaberu ze všech sil a po očku sleduju, co kachny na pravoboku, ale hned vidím, že jim sotva stačím, chvíli se držím a zkouším ještě přidat, abych jim ujel, ale víc prostě nemůžu a kachny si pořád jedou svou konstantní rychlostí, jakoby se ani nenamáhaly. Za chvíli je ztrácím, jsem tak o dvě tři kachní délky pozadu a na pokraji sil. Naštěstí to pak kachnu přestává bavit a závod přerušuje. Takže na prvním místě kačer, stříbrná kachna a na mě zbylo pěkné třetí bronzové místo.

Polknu závist a přeju jim to.  A budu muset víc trénovat nebo nějak odpozorovat jejich styl, tu kachní čubičku. Základem je zjevně nepoužívat ruce, hodně plácat nohama a možná na to mají vliv i ploutve, ale to je domněnka, která se musí teprve potvrdit. Taky jsem se rozhodl, že si pořídím nafukovací matračku, dám si na ni citrón na osvěžení v poločase závodu a  termosku s horkým čajem, často je mi už zima, ale ještě bych se koupal.