Mám tu další část naší letošní dovolené, která byla začátkem července. :) 

Čtvrtek 7. července 2022

Ráno jsme si zašli na snídani a tentokrát nám na stůl přinesli právě udělané wafle. Dala jsem si jednu s marmeládou a jednu se skořicí. Po snídani jsme uvažovali, kam jet, protože ten den mělo být chladněji, a dokonce hlásili i déšť. Táta se chtěl podívat na zámek do Náchoda, jednomu bráchovi se moc nechtělo, tak koukal, jestli není něco jinýho. Nakonec se přeci jen rozhodlo pro ten Náchod.

Zámek Náchod

Dali jsme si první okruh – zámek za Piccolominiů. Na zámku bylo možné fotit.
Zámek sice vypadal hezky, interiéry se mi líbily, ale ta prohlídka. To bylo tak nudný. Už dlouho jsem takhle nudnou prohlídku nezažila. Hlavně to bylo o samých jménech, ale celkově i prostě mě ta průvodkyně nedokázala zaujmout tím mluvením o historii. Na tom jsme se shodli všichni, že to bylo fakt nudný. Akorát nejmladší brácha říkal, že to bylo v pohodě.

Tady byly nádherné stěny a strop. 

 

Tenhle stůl mi připomíná naše večery na penzionu. :D

 

Jak říkám, ty interiéry byly fakt pěkné, ale stačilo by mi si to jen projít bez výkladu.

 

Ještě jsme se podívali do zahrady, která byla jen taková malinká.

 

Původně jsem myslela, že bychom mohli jít s bráchou na věž, ale pak začalo poprchávat, tak jsem si to rozmyslela, že se mi na tu věž už nechce. Takže jsme se rozhodli přejet dál. 

Nové město nad Metují

Táta chtěl přejet do Nového města nad Metují, kde se chtěl i rovnou naobědvat. Koukali jsme s bráchou na restaurace na mapy, ale nic nás nezaujalo. Dojeli jsme na náměstí a táta chtěl na zámek. Bráchovi se moc nechtělo a já po dopolední prohlídce byla taky na vážkách, jestli se mi vůbec chce na další zámek. K zámku jsme šli kolem hotelu, kde byla zároveň i restaurace (bráchovi to vůbec nenašlo jako restauraci, když koukal na mapách). Koukli jsme se, co mají a zjistili jsme, že tam si určitě něco vybereme. Uvažovali jsme, jestli nejprve jít na zámek nebo se nejdřív najíst. Nakonec jsme se nejdřív šli najíst. Já jsem se rozmýšlela mezi vepřovým steakem nebo kuřecím se sýrem, ananasem a kokosem. Kuřecí s ananasem mám ráda (celkově miluju ananas v jídle :D), ale trochu jsem se bála toho kokosu. Mamka se ptala, jestli máme vybráno, tak jsem řekla, že když to pak nahlásíme, tak něco řeknu (dělám to tak vždy, když si nemůžu vybrat, prostě rozhodnu se v ten moment, kdy přijde obsluha). Nakonec to vyhrálo to kuřecí, protože já ráda zkouším nová jídla a zajímavé kombinace jídel. A musím říct, že to bylo dobrý, hlavně to maso kuřecí nebylo vůbec vysušený a bylo šťavnatý. Byla jsem ráda, že jsem to nakonec riskla.

 

Při čekání na jídlo jsme se bavili o té ranní nudné prohlídce. Brácha k tomu něco prohodil.
Já: "Ale tamta průvodkyně byla lepší."
Mamka: "Myslíš tu průvodkyni na Koksu?"
My s bráchama výbuch smíchu.
Já: "Kuks, ne Koks."

 Tahle hláška byla na dovolené top, pak jsme si dělaly srandu, jeli jsme kolem Kuksu a prej hele Koks.

Po obědě už jsme šli na zámek. Koukali jsme se, že je tam klasická prohlídka zámeckých interiérů, ale pak tam taky byla prohlídka od půdy po sklep, tak jsme na to koukli a řekli jsme, že radši tu prohlídku od půdy po sklep, že to aspoň bude něco jinýho, než interiéry. A uvažovala jsem, že potom bych mohla jít na tu věž.

Ačkoliv byla možnost fotit, moc jsem nefotila. I když zpětně jsem si říkala, že jsem mohla udělat aspoň jednu fotku odevšad, kudy jsme šli. Nejprve jsme šli na tu půdu. Šli jsme stejně jako kdybychom chtěli jít na věž a šli jsme docela hodně nahoru a pak jsme akorát o kousek níže šli do jedněch dveří (v tu chvíli si říkám, že teda to asi na tu věž už nepůjdu. :D Na věž už to pak byl jen kousek). Průvodkyně nám povídala o tom, jak zámek vznikl i z čeho jsou ty trámy udělané. Také jsme se podívali do šachty výtahu. Dále jsme došli ke stolku, kde bylo nářadí a cedulky a průvodkyně se ptala, kdo si troufne je přiřadit, tak tam jeden klučina se toho ujal a přiřadil je. Pak průvodkyně ukázala dřevo, které bylo nařezané a stěnu se vzkazy. Každý, kdo chtěl, si mohl napsat nějaký vzkaz a přitlouci ho kamkoliv na tu stěnu. Bráchové tam něco nakreslili a táta napsal naše příjmení a město. Tohle byl dobrý nápad a děti měly o zábavu postaráno. Průvodkyně i říkala, ať do toho pořádně bouchnou, že se nemusí bát, že by to rušilo prohlídku interiérů.
Následně jsme vešli do takové věžičky, která je přístupná pouze z této prohlídky, jak nás průvodkyně upozornila. A říká: "Klidně si otevřete okno a vyfoťte se, ale jen dávejte pozor." Já stojím u toho okna a říkám mamce: "Hm, tak to bych neriskovala." A nejen proto, že mám obavu z výšek (naštěstí se mi to zmírnilo a už z nich nemívám takovou panickou hrůzu jako jsem měla jeden čas), ale i proto, že prostě to okno bylo velký (tady mě mrzí, že nemám fotku pro představu). Tu možnost s otevřeným oknem nevyužil vůbec nikdo.  Ale ten výhled do té zahrady byl parádní a ten pohled na ten most, který byl nádherný. 

Strop v kapličce. Kaplička byla hezká. Mám kapličky ráda. :)

 

Podívali jsme se do kuchyně. Mamka: "Tady nejsou kamna." Průvodkyně poté, když všichni došli: "Ví někdo, co tu chybí?" A mamka se usmála a řekla, že kamna. Kamna se bohužel nedochovala. Ale dochovala se stará kuchařka, což je moc pěkný. Byla možnost si kuchařku zakoupit v pokladně zámku. Brácha s mamkou se pak na ní ptali, bohužel již byla vyprodaná.

Nakonec jsme se podívali do sklepení. Byla tu pěkná lucerna.

 

Také jsme si zde vyslechli pověst o zlé Mandě. Kvůli její vládě, která se lidem nelíbila, tak sedláci proti ní povstali, ale došlo k výbuchu střelného prachu. Mnoho sedláků zahynulo a těla některých z nich se nikdy nenašla. Jejich pozůstalí za to zámeckou paní Marii Magdalenu Trčkovou prokleli na věky. I po smrti proto její duše bloudí zámkem a bloudí tam dodnes.  

Zde prohlídka skončila. Jak jsem psala, na tu věž už se mi nechtělo a nechtěl na ní ani nikdo jiný, takže jsme se šli podívat jen do zahrady.

Přesně na této věžičce jsme byli. 

Tenhle most byl prostě nádherný.

 

Šli jsme se podívat ke kašně, bohužel tam bylo moc dětí. Mamka mě chtěla u ní vyfotit, ale bohužel to nešlo a kvůli tomu mám bohužel fotku kašny jen s dětmi. Ale byl z té strany moc pěkný pohled na zámek. 

Po prohlídce říkám, že bych si dala dort. A brácha, že tam je cukrárna, tak jsme se šli na náměstí podívat. Byla tam kavárna a hned vedle toho cukrárna. Koupili jsme si dorty a pak jsem si koupila zmrzlinu, protože měli sorbet.

 

Na penzionu

Dali jsme si kávu a dort. Seděli jsme uvnitř ve společenské místnosti, protože bylo ten den docela chladno. V těch městech to šlo, ale na tom penzionu bylo chladněji, jak byl výš.
Na ten den jsme si naplánovali vířivku. Tam, kde byl bazén, tak byla i vířivka. Ta však byla placená a na domluvu. Chtěli jsme jít dovnitř, ale zjistili jsme, že tam není klíč a ani není bazén odkrytý. Zrovna šel okolo ten jeden pán, tak nám odemkl, vysvětlil, jak a co ovládat a rovnou odkryl i bazén. Relaxovali jsem ve vířivce. Já chtěla vzít telefon, abych udělala fotku, ale úplně mi vypadl z hlavy, jak jsem šla. A naši si ho taky nezvali. Problém to byl i v tom, že v bazénu nebyli nikde hodiny, takže jsme neměli přehled o čase. Myslela jsem si, že v té vířivce tak dlouho nejsme. Rozhodli jsme se, že už vylzelem, protože už nás to v té vířívce nebavilo a zjistili jsme, že jsme v té vířivce trávili hodinu. Vůbec mi to tak nepřišlo. Po vířivce jsme odpočívali ve společenské místnosti a pak jsme šli na večeři, kdy byla kaše s holandským řízkem a okurkový salát.
Jelikož bylo venku chladno, vynechali jsme i stolní tenis a šli jsme rovnou hrát. Zahráli jsme si kostky a karty a když mamka s tátou odešli, zahráli jsme si s bráchama slovní fotbal. A teda zjistila jsem, že ta moje slovní zásoba není to, co bývala. :D Asi bych měla slovní fotbal hrát častěji. Jako obvykle jsem si večer zakončila audioknihou.

Musím říct, že Zámek Nové Město nad Metují můžu určitě doporučit. Pokud máte rádi speciální prohlídky, tak je skvělé vzít si tu od půdy po sklep. :) A je vhodná i pro děti, protože je to jiné a hlavně (to jsem asi nezmínila) dostanete takový papír, který my jsme si nevzali, kde jsou různé otázky a zaškrtávají se tam věci, které při té prohlídce slyší, což je dle mého dobrý nápad. Ale jestli z toho vyjde nějaká tajenka nebo něco jinýho, to nevím, jak jsme to u sebe neměli, ale vím, že ty děti tam byly s tím spokojené, jak si to zaškrtávaly. :)

Pokračování dalšího a už posledního článku příště. :) 

I. část – Babiččino údolí a Hospitál Kuks
II. část – ZOO Dvůr Králové a Braunův Betlém