Původně byl tento článek plánovaný na konci května, kdy jsem si to během května sepisovala, ale nějak to nevyšlo, tak už mi do toho vyšel i červen.

 

V březnu jsem byla na karnevalu ve vesnici, kde bydlí ségra, která karneval i organizuje, vymýšlí scénky, domlouvá si i sponzory. V tomhle ségru obdivuju, jak se toho dokáže ujmout a vždycky si domluví i písničku, kterou zazpívá. Jinak tam je DJ, se kterým už má dlouhodobé zkušenosti a je na každé akci, kterou takhle dělají. Plánovala jsem se tam jet podívat, nakonec mě ségra požádala, zda bych nemohla udělat nějaké fotky, protože neměli nikoho, kdo by jim akci fotil. Téma bylo Piráti a moře a bylo to moc hezké.

 

Kuličkário

Říkala jsem kamarádce, že až se sejdeme, že by to chtělo vymyslet něco, kam jít. A kamarádka mi řekla, že jí něco napadlo a já byla dost zvědavá co. Pak mi poslala odkaz na Kuličkário, že už na to koukala dřív a že tam chtěla jít a já byla hned pro. v Kuličkáriu bylo několik místností s různě barevnými kuličkami, byl tam daný čas, jak dlouho tam můžete trávit, nejsem si ale jistá, jak dlouho to bylo, ale vím, že to bylo dost času. Vtipný bylo, když tam kamarádka našla kuličku jiné barvy a tak jí musela hodit do předešlé místnosti. A já pak dělala kamarádce fotku a jen jsem se koukala, jak za ní je kulička, která tam prostě nepatří, ale řekla jsem jí to až potom, co jsem udělala fotku. :D Takže jsme tam s kamarádkou přehazovaly kuličky do správných místností. :D Bylo taky vtipný, jak jsme tam kolikrát úplně zapadly a s kamarádkou jsme si tam užily plno zábavy. Musím říct, že jsem ráda, že jsme tam šly, bylo to super. Určitě doporučuju nejen pro děti, ale i pro dospělé.

Muzeum

Uvažovala jsem, že bych se chtěla po práci jít někam podívat a nakonec jsem skončila v muzeu u nás ve městě, kde jsem byla naposledy asi tak na základce. Zrovna tam probíhala výstava kraslic, což byla úplná nádhera.

Byla zde také výstava obrazů města, jak to vypadalo dříve.

 

Koncert

Byla jsem také na koncertu Poetiky, kam jsem šla především kvůli kamarádce, která se mě zeptala, jestli bych na ně nešla s ní, že na ně chtěla už loni, ale to ji nevyšlo a nebyl nikdo, kdo by na ně šel. Sama od sebe bych na ně nešla, ale říkala jsem si, proč ne. Poetiku jsem jeden čas poslouchala hodně, některé písničky jsem znala více, některé méně, ale po poslechu jsem zjistila, že jsem jich znala dost. A před svým prvním koncertem začaly vydávat hudbu z nového alba. Koncert se konal v Praze v Roxy klubu, kde jsme ani jedna nebyla. A musím říct, že to bylo super. S kamarádkou jsme se dostaly dopředu skoro k pódiu, což bylo skvělé a naštěstí zde nebylo ani takové to, že by se někdo na někoho cpal, strkal do vás, to se mi tady naštěstí nestalo. Lidí bylo dost, ale nebylo to tak hrozné a já si koncert užila.

Za mě je z nového alba top tahle a byla jsem nadšená, že s ní zahájily koncert. Ten nástup byl boží.

 

Musím říct, že jsem si dřív neuměla představit, že bych já šla na koncert. Nikdy jsme na takové věci nebyla. Hlavním důvodem byl můj problém s lidmi. Vyhýbala jsem se velkým skupinovým akcím a taky jsem asi neměla nikoho až tak oblíbeného, že bych musela na koncert. Což se změnilo, když jsem poslouchala hodně jednu skupinu a pak jsem zjistila, že budou u nás ve městě a já se rozhodla, že je chci slyšet a vlastně jsem zjistila, že na tom koncertu ty lidi pro mě až tak problém nejsou, vnímám hudbu a nevadí mi tolik, takže od té doby sem tam na nějaký koncert jdu. Bohužel jsem propásla to, že byl letos v Praze Alan Walker, na kterého bych chtěla, protože to je můj oblíbený DJ a chtěla bych ho zažít naživo.

Procházky

 Nechyběly ani procházky po okolí naší vesnice. Od prosince, co mám nový mobil, tak fotím hlavně s ním. Pořídila jsem si Xaomi 14t.

Kamarádku jsem vzala na místo, kam jsme často chodívali s ostatními z vesnice, když jsem byla ještě na základce, ale to ještě nebylo zarostlý takovým způsobem, jako je to teď. Na střední jsem tam pak chodila s jednou kamarádkou z vesnice a pak jsem tam hodně let nebyla a teprve snad loni jsem se tam byla podívat. Úplně jsem zapomněla, jak krásný je tam výhled. Od té doby se tam občas zajdu podívat a chtěla jsem to tam ukázat i kamarádce.

 

Pálení čarodějnic

V dubnu u nás na vesnici bylo pálení čarodějnic. Bylo to na hřišti, což bylo fajn, protože děti si tam byly na prolukách nebo tam hrály fotbal. Kromě pálení čarodějnic se taky opékaly buřty. Nealko pití a buřty byly zdarma. Pivo bylo placené.

Také jsem byla v dubnu s kamarádkou na hotelu. O tom jsem psala více zde.

Nemoc a hraní pc her

Počasí bylo v dubnu/květnu všelijaké. Jak bylo tepleji, vypnuli jsme doma topení a v práci nám ho vypnuli také, ale jak se ochladilo, ani doma, ani v práci se topení znovu nezapnulo a bylo pár dní vypnuté, ale jak v práci, tak doma se to dost ochladilo, že jsem nakonec zatopit museli a v práci nakonec zatopili také. Kromě toho, že byla zima, jsme s bráchama omarodili. Nejprve přišel nejmladší brácha, kterému nebyl dobře a šel k doktorce, která mu napsala neschopenku. V době, kdy brácha ještě marodil, to chytil druhý mladší brácha a pár dnů od druhého bráchy jsem omarodila já. Musím říct, že už delší dobu se mi nestalo, že by mi nebylo takhle dobře. Občas mívám rýmu, kašel, ale na to mi stačí sléz a je mi lépe, občas si třeba vezmu indispoziční volno, když cítím, že to potřebuji vyležet. Ale tentokrát mě bolela hlava, páteř, měla jsem horečku a bolelo mě na průduškách. Moje doktorka zrovna měla dovolenou, takže jsem skončila u zástupu. Doktorka mě poslechla a koukla do krku, ale v krku nic nebylo (krk mě ani nebolel, jen mě v něm škrábalo) a na průduškách nic slyšet nebylo. Napsala mi Erdomed. Ten píšou poslední dobou skoro všichni lékaři, tak nevím, co to je, protože nikdy dříve jsem se s tím nesetkala. Hlava mě bolela asi tři dny, než mi to polevilo, rozjela se mi do toho mírná rýma, ale měla jsem rozjetý šílený kašel a ty průdušky mě bolely hodně. Naštěstí i to se zmírnilo. Pravděpodobně mi pomohl ten Erdomed.
Myslela jsem si, že se podívám na nějaké filmy nebo seriály, ale zjistila jsem, že nějak vůbec nemám chuť na nic koukat. Jediné, co jsem si pustila byly pohádky, které jsem dlouho neviděla a to jsem nakonec viděla Druhý a třetí díl Doby ledové (na první jsem koukala před pár měsíci) a Rio. To bylo v době, kdy mi bylo nejhůř. To samé bylo i se čtením, zvažovala jsem, co si přečíst a nakonec jsem si vybrala knihu Game, kterou jsem četla před lety. Ještě jsem uvažovala, že bych si přečetla nějaký díl z Letopisů Narnie a to konkrétně Čarodějův synovec, ale nakonec jsem četla velice málo. Skončila jsem totiž nakonec u pc her, které jinak hraju velice sporadicky o některý víkend, kdy zrovna nic není a to převážně jen v sobotu.
Dohrála jsem Assassin's Creed: Syndicate, který jsem měla rozehraný už dlouho a kde jsem se nemohla dostat přes jeden úkol a pak jsem se k tomu dlouho nevracela. Po dohrání jsem přemýšlela, že bych si zkusila ještě nějaký další díl. Při výběru jsem se rozhodovala podle češtiny, takže výběr byl hodně omezený, ale třeba Black Flag je už rovnou s českými toulkami a vypadalo to i zajímavě podle toho, co jsem koukala na YT na videa a tak bylo rozhodnuto.
U Syndicate mě bavil hlavní příběh a taky úkoly od slavných osobností. Ale nebavilo mě osvobozování Londýna a taky mě nebavilo hledat truhly a další věci, to jsem spíš náhodně brala, když jsem byla někde poblíž.
U Black Flag mi to objevování truhel a dalších věcí nevadí, protože se to krásně dá kombinovat plavbou po moři a pak to vše hledáte pouze na malém kusu země, není to tak roztahané jako u Syndicate, kde to bylo na velké mapě. Takže vždy na konkrétním ostrově vyhledám vše, co obsahuje. Plavba na lodi je také zajímavá i s těmi bitvami a třeba obléháním pevností. Co se týká hlavního příběhu, ten je hodně zajímavý vzhledem k tomu, o jakou postavu se přesně jedná. Ale naštěstí je tu stále to lezení po střechách, orlí pohled a další. To lezení po střechách mě děsně baví, to kolikrát ani skoro nejsem na zemi. :D Akorát mám trochu problém s tím, že u Syndicate jsem byla zvyklá na to, že si Evie a Jacob zlepšují své schopnosti, kde byla i úroveň neviditelnosti, takže pak kolikrát vůbec nebyl důvod se skrývat. Ale u Black Flag nic takového není a skrýt je možné se pouze v různých úkrytech, které se tedy krásně vyznačí při orlím pohledu, ale při jednom úkolu jsem s tím měla problém, protože mě objevili a vzhledem k tomu, že se to ukládá jen po určitých částech a zrovna u té části jsem byla skoro na konci, ale mezitím se to neuložilo, hodilo mě to o dost velký kus zpět, který jsem musela zdolat. Když se to stalo 3x na tom samém místě, řekla jsem si, že je čas skončit a vypnula jsem to, protože na to jsem prostě už neměla. :D
Rozhodla jsem se tedy pro klidnější hru, kde vyšel překlad na další kapitolu a to pro Life is strange: Double Exposure a do toho jsem se taky dost zabrala. Vzhledem k tomu, že jsem hrála všechny díly, nemohla jsem si tento nejnovější nechat ujít. Musím říct, že jsem vůbec nečekala to, co se z toho stalo a ten konec byl zvláštní. 
Když jsem potom měla dohranou kapitolu a nebyla přeložena ještě další, vrátila jsem sek Black Flag a najednou se mi podařilo udělat tu část, která mi dělala problém, chtělo to prostě jen si dát pauzu. :D 
Ještě bych si ráda zahrála Lost Records: Bloom & Rage, které je také ve fázi překladu do češtiny. Jsem ráda, že se pořád najdou lidi, co překládají hry do češtiny, protože tyhle hry já v češtině hrát nemůžu, je tam moc textu a navíc volba rozhodnutí. Občas tam třeba byla volba rychlého rozhodnutí (ale myslím, že u Double Exposure časová volba nebyla) a já než bych si to přeložila, tak už by mi uběhl čas. :D V originále jsem hrála akorát Road 96: Mile 0, ale tam mi ta moje angličtina stačila, většině věcem jsem rozuměla, něco jsem si dohledala a něco jsem prostě jen tak tam hodila. :D Asi bych se měla zdokonalit v angličtině, abych nemusela čekat na české titulky, ale zatím se mi to nepovedlo.

ZOO Plasy

To je už taková naše tradice každý rok. Jen tam pokaždé jezdíme s jinými dětmi. :D Tentokrát jsme měli neteř a synovce od sestry, které jsme hlídali celý víkend a potom nejstarší neteř.

 

Zámek Krásný Dvůr

Měli jsme volnou neděli a uvažovali jsme, co podniknout. Původně táta uvažoval o horách, ale nakonec se mu nechtělo nikam daleko, takže jsme jeli na Zámek Krásný Dvůr, který je od nás kousek a kde jsem byla naposledy jako dítě v době, kdy jsme jezdili do Kaštic za příbuznými. Rodiče tam byli ještě později s bráchy, ale to bylo zrovna v době, kdy jsem bydlela v Praze a tak se rozhodli, že by tam jeli znovu a že bychom vzali nejstarší neteř. Neteř nevěděla, jestli se jí chce nebo ne, ale nakonec jela a myslím, že byla i pak ráda, hlavně jsme ještě jeli do obchodu, kde si koupila oblečení, protože řekla, že nic nemá. :D Zámek je to nádherný a určitě stojí za navštívení. Také je zde rozlehlý park, kde to musí být krásná procházka. My šli jen kousek a potom jsme se vraceli, jelikož jsme chtěli jet ještě na oběd (obědvat se dá ale i přímo u zámku a jídlo tam vypadalo dobře). Měli tam i dobrou kávu, kterou jsem si tam dali a táta si k tomu ještě objednat závin.

 

Autokemp Betlém

Už minulý rok (možná i předminulý, teď si nejsem jistá) jsme se se sestrou bavily, že bych jela s nimi do kempu, kam jezdí každý rok s jejím manželem, jejich dětmi a dalšími příbuznými od jejího manžela. Loni to ale nějak nevyšlo a letos jsme se tedy bavily, že bychom mohla jet a zrovna mi tam do toho nic nevycházelo, tak jsem si řekla, že proč ne. Musím říct, že kemp to byl moc hezký a u té vody bylo nádherně. Ale teda večer se hodně ochlazovalo. Seděli jsme sice u ohně, ale jak jsme měli větší kolečko, tak jsme byli od ohně dál a tak to teplo tolik na nás nešlo. :D Já měla na sobě teplejší mikinu a ještě jsem se zachumlala do teplé deky, kterou jsem měla sebou, a bylo mi příjemně. Jinak to byla přesně taková ta letní pohoda (pokud si odmyslíte to mytí nádobí :D). Koupala jsem se ve vodě, byla jsem s neteří na paddlebordu, na člunu a večer jsme byli u ohně, hrálo se na kytaru, zpívalo se, opékaly se buřty, hermelíny (ten hermelín jsem viděla dělat na ohni prvně, ale je to super, kdyby někdo neměl zkušenost a chtěl si ho udělat, tak se zabalil od alobalu a udělalo se takové ucho na vršek, potom se to dalo na vidlici a opékalo se to nad ohněm. Druhou variantou se pak využívaly kameny nebo dřevo, na které se hermelíny položily viz fotografie, ale zase muselo to být na dobrém místě, aby tam sálalo to teplo), takže sestra je pak různě přesouvala).

Nebýt takové chladno, uměla bych si představit sedět u té vody delší dobu. 

Cestou domů jsme se chtěli zastavit na jídle v Klášteře Teplá, kde dobře vaří, ale zrovna ten den tam vařili až později. Jeli jsme tedy k Hotelu u Nádraží, kde také vaří dobře. Já si dala panenku a americké brambory.

Jídlo

Buřty jsme si jeden den opékaly i doma.

U nás ve městě v restauraci na hamburgeru.

 

Jeden den, kdy jsem neměla oběd, jsem si koupila panenku s hranolkami.

Ten stejný den jsem měla chuť na něco sladkého a rozhodla jsem se pro vegan tartaletku čoko-višeň, která byla výborná.

V červenci byly u nás 2 food festivaly.

Z prvního food festivalu, na kterém jsem byla s nejstarší neteří - Miba burger, krevetový mix, lotus donut, nachos.

 

Z druhého festivalu, kde jsem byla s nejstarší neteří a jedním mladším bráchou - Miba burger, šneci, krevetový mix (pro velký úspěch z minula jsme si ho dali opětovně), sezamové kuličky (ty já mám hodně ráda a když jsem je tam viděla, vzala jsem je). 

Knihy

Nechybělo ani čtení knih. Série Alisik byla velice zajímavá. :)

 

Půjčené knihy

Kde končí nebe 3/5 – knihu jsem měla půjčenou od sestry, která ji měla koupenou. Čekala jsem od toho trochu něco jiného. Moc mě to nezaujalo, byl to takový průměr.

Džungle před tabulí – knihu jsem nedočetla, nějak jsem se do ni nemohla začíst.

Poslední víkend 5/5 – Klasická A. Christie, opět skvělá kniha.

Vydří měsíc – ani jsem knihu nezačala číst. Sáhla jsem po ní náhodně v knihovně, ale pak se mi do ní nechtělo.

Deváté nebe 3,5/4 – romány od Lanczové mám hodně ráda, jsou to dost často takové oddechové, ale má i takové, které jsou vážnější. Tenhle příběh mi tak úplně neseděl, autorka má plno jiných lepších knih.

Odpusť mi. Megan 3,5/4 – nebylo to špatné, ale ani nijak skvělé. A tak nějak jsem předpokládala, proč se stalo to, co se v knize stalo.

Fly High! 4/5 – první díl ze série. Moje první manga a musím říct, že jak člověk není zvyklý číst obráceně, chvíli mi to trvalo, ale během pár stránek jsem se do toho dostala. Kniha to nebyla špatná a zvažovala jsem pokračování, ale zatím jsem se k pokračování nedostala, uvidím, až budu v knihovně, jestli teda se mi to bude chtít dočíst další díly.

 

365+1 příběh strážníků z Přerova – náhodně jsem narazila na fb na stránku, kde jsou případy policie sepsány vtipně, a zjistila jsem dle komentářů, že autor je má dokonce sepsané knižně. Rozhodla jsem se to zkusit. Je to takový ten typ knihy, který se nedá číst celou dobu vkuse, ale jako takové proložení něčeho je to super.

Královský Rubín 4/5 – kniha povídek. Je skvělé číst, jak autorka si dokáže pohrát s příběhem i na pár stránkách. Povídku Královský Rubín znám z rozhlasové hry.

Buzz je durhý díl ze série Game, kterou jsem četla před lety a chtěla jsem si ji zopakovat, zatím jsem četla jen první díl a k druhému jsem se opětovně nedostala, protože jsem chtěla číst něco jiného.

Nebe plné hvězd mám sebou na letní dovolenou.

Najednou jsem si rozečetla už dříve, ale pak mě to nějak nebavilo, chci se k ní zkusit vrátit, uvidím, kdy se mi to povede. 

 

Vzhledem k tomu, že zážitků není nikdy dost, mám už na celý rok naplánovaných dost akcí. :D 

Co zajímavého jste podnikli poslední dobou vy? Chystáte se někam na letni dovolenou?