Jak moc důležitou roli sehrává vzhled? Je možné věřit pouze DOJMU?

 článek bude spíše více na zamyšlení. O neustále rozebíraném a hlavně aktuálním tématu ...

Každý si na někoho udělá při setkání nějaký názor. Ale říct o někom něco, aniž by jej poznal, může být i povrchní a někdy z cesty. Určitě jste se s tím už mnohokrát setkali. Slyšeli na vzhledově odlišné lidi názory, "díky" kterým byli na pomyslném žebříčku oblíbenosti okamžitě odepsaní. Jejich opakem mohou být lidé, kteří v nitru nemusí být ničím zvláštní a zajímaví - a přesto, ostatní obracejí pozornost k nim, resp. k jejich vzhledu.

Vezměte si třeba herce, zpěváky. I ti mají nějakou určitou image, pod kterou vystupují. Můžete z nich mít od pohledu strach, myslet si o nich, že jsou arogantní ... ale jací jsou za kamerou a v soukromí? Mohou být velmi milí, mnohem otevřenější, může z nich vyzařovat úplně jiná energie ...

Stejně tak i spousta dalších lidí, kteří ze sebe mohou dělat nějaké nestranné, nesebevědomé postavičky a přitom skrývají mnohem víc, než o sobě říkají svým vzhledem okolí.

Ne, není to pravidlem a není to tak vždy; že je někdo uvnitř pravým opakem toho, co o něm vypovídá jeho zevnějšek. Někdy se však zcela ztotožní osobnost a povaha osoby s tím, jak působí navenek.

Názor jedné ze čtenářek na tento problém:

• "Možná ne všichni lidé jsou povrchní, ale ať už si to připouštíme nebo ne, podle vzhledu (alespoň částečně) soudí každý. Proto si myslím že dbát o svůj vzhled je důležité nejen pro náš dobrý pocit ale i pro získání dobrého postavení ve společnosti."

Beze sporu, důležité je se snažit nějakým způsobem už pro sebe sama. Ale přesto - kolika lidem se takto zavřou dveře? Kolik zajímavých lidí zůstane skryto těm, se kterými by si přitom mohli tak skvěle rozumět?

Odlišnost nebo jiný styl hudby, oblékání či dokonce líčení a zálib by nemělo být hlavním důvodem pro tzv. "škatulkování".

O tom, že lidem je třeba věnovat něco většího, než jen pohled, mi zase napsala další čtenářka:

• "Na základce jsem byla jako každá jiná. Ale později jsem začala ulítávat na Anime a změnil se můj styl. Bohužel to bylo při přechodu na střední a nepochopili to všichni. Moji noví spolužáci nevěděli, jaká jsem a mnoho z nich o to ani nestálo. Mysleli si, že jsem snad z jiného světa. Trošku jsem se uzavřela, ale sama jsem se s nimi snad celý první rok nedokázala volně začít bavit."

Jak často děláme tohle my sami?

Jaký názor máte na posuzování člověka od pohledu vy? Upřímně; dáte ze všeho nejdřív na dojem? Nebo je to podle vás jen takové pozadí samotné osobnosti člověka?