Celý den jsem přemýšlela nad klukem mých snů a říkala si:,, Miluji ho vůbec není to jen iluze nebo touha?´´  Modlila jsem se k Bohu jestli se mám dál trápit a milovat ho tak, aby mi dal další den znamení, aby si se mnou promluvil a nebo aby mě alespoň pozdravil. Tak bych poznala, že to má smysl se dál trápit kvůli němu. Modlila sem se na další den, protože sem šla do církve a on tam též chodil. Tak naivně jsem čekala, že za mnou přijde a alespoň mě pozdraví, ale úplně zbytečně. Byla jsem zdrcena a moc to bolelo, že už jsem přemýšlel, že si dám cigaretu nebo, že začnu pít alkohol, ale pak mi došlo: ,, Přeci nejsem tak blbá abych z komára dělala velblouda mohlo to být jen blbě načasované nebo tak něco´´. Přemýšlela jsem nad tím celý den. a rozhodla se nebudu ztrácet čas s nikým kdo o mě nemá zájem. Radši si projdu něčím horším než ztrácet čas. Rozhodla jsem se že půjdu pořád dopředu a ten kdo mě nechá jít tak se za ním neohlédnu, ten kdo na mě počká s tím půjdu dál a ten kdo mě dožene s tím půjdu též. Prostě nebudu ztrácet čas kvůli nějakému sucharovi, který mě nemá rád jsem trpělivá a počkám si na toho pravého.