Jak jsem psala ve svém prvním blogu, že jsem naivní, že jednou by to snad mohlo být podle mých snů tak jsem udělala zase to co jsem jednou už udělala. Modlila jsem se k Bohu a řekla:,,Tohle je už naposled o tě o to prosím, ale ty víš že se hrozně trápím. Protože dnes je setkání mladých lidí a on tam přijde (já tam nechodím já jsem vždy v jiné místnosti sama a přemýšlím nebo se učím) tak jestli mě pozdraví tak budu vědět, že mě má alespoň trochu rád.´´ Ale on nejenom, že mě pozdravil on si ze mě dělá blázny. Já jsem hrozně lekavá a on to moc dobře ví. Já jsem stála před barákem a čekala až přijede máma ze své skupiny. Mámu přivezli jeho rodiče. On přišel dolů a já tam stála se svým pejskem tak co ho nenapadlo skočil si blíž ke mně, tleskl mi za zády a já lekavka uskočila a on se mi smál. Jaké originální -_-. Moje máma reagovala:,, Lukáši vždyť tě jednou ten pes kousne!´´ A Lukáš na to :,, Ale já nevybafl Tobýka to bylo na Sandru.´´ Tak to jo. A pak si se mnou povídal. Takže vím že mě má alespoň trochu rád!!!!