Kapky prachu vzduchem víří,

jako malé, lehké chmýří.

Kéž bych byla alespoň trochu též,

jako něžný, tichý déšť.

Jako jedna malá kapka,

krásná jak na klavíru klapka.

Stačí z nebe jenom skošin,

a tím svůj úkol skončit.

Přesto stále pokračuji,

a všechno trochu zveličuji.

Třeba ano, možná ne,

tahle otázka mi v srdci žhne..

A co tím chci říct? Možná to, že přes to, jak je všechno komplikované, tak je to naprosto snadné.. I když to nedává smysl.. Moje logika jí totiž nikdy nedávala...

(vlastní foto)