Dobrý večer, čtenáři :-)

Dnes jsem si jen tak narychlo "připravila" jednu básničku co mě tak nějak napadla, tak jsem si ji zapsala, a řekla jsem si proč ji nedat na blog? Tak to udělám. Psala jsem ji při poslechu písně How it Ends od Beth Crowley a k inspiraci mi stačila jen ta melodie, text jsem vůbec nevnímala... :-)

A jen na vysvětlení.. Co tímhle chci říct? Něco naprosto snadného.. :-) I když se s Vámi život vždy nemazlí, jde to rozdýchat, zvednout hlavu, nasadit úsměv a jít dál... Možná se to zdá těžké, ale není. Optimistický přístup k věcem mnohé věci ohromně zjednoduší :-) Líbí se mi přísloví "S chutí do toho a půl je hotovo".. To k tomu taky sedí :-) Tak už dost řečí a tady je :-) :

Cítím se jako staré noviny,

Ani nečteš a zahodíš,

Všechny křivé roviny,

Jen tak snadno nezbortíš.

 

Ale i tak bojuji dál,

Chci si splnit svoje přání

Jeden by se mi možná smál

Takhle mě však nikdo nezraní.

 

Já se zranit nenechám

Jen trošku, svou sílu rozdmýchám,

To mi zvedne hlavu, rozzáří usměv,

 

A tohle zničí všechen smutek, hněv.

 

Snad jsem to napsala tak, aby se to dobře dalo pochopit... :-D Občas se vůbec neumím smysluplně vyjádřit (přestože v hlavě to je GOOD..) :-D

Tak dobrou :-)

Torry :-)