Několik let stará báseň (tzv. šuplíkový pozdní sběr ;) :

------------------------------------------------------------------------

Naslouchej

Slyš mou prosbu,
když slunce je králem nejvyšším,
můj šepot světlo neslyší...

Slyš můj nářek,
když slunce v krvi odchází,
tak pojď pro dámu v nesnázích

Slyš můj sten,
když slunce srdcem v popeli,
ten pronikavý, nesmělý

Slyš můj hněv,
když krajina je závoj děvky,
tak stříbrný, dusivý a křehký

Slyš jen ticho.
Když slunce život
bude znova zrát,
někdo dýchá...
A někdo zůstal spát.