víkend jsme si užili tak nějak normálně, vyrazili jsme na večeři, koukali jsme na filmy a tak nějak jsme i řešili tu naši budoucnost... domluvili jsme se, že další test si udělám až 28.10, což bylo úterý- protože když nebudu mít do toho dne menstruaci, tak by měl klapnout..

Bylo to nekonečné čekání, protože jsem ten typ, co by si test dělal nejradši každou hodinu, aby měl jistotu.. tak strašně moc jsem si přála, aby se mi ukázaly ty dvě čárky. Možná jsem chvílemi byla jak posedlá, ale to tak má podle mě každá, co si to moc přeje... jsem strašnej nedočkavec a všechno bych chtěla hned- mám to tak celý život a asi už se toho nikdy nezbavím ;).. 

Dne 28.10. jsem vstávala klasicky kolem šesté ráno, protože jsem měla od sedmi přednášky a tak jsem šla na wc- vyčůrala jsem se do sklenice a do ní jsem ponořila test, podívala jsem se na výsledek a manžel se mě ptá.. "tak co?" a já mu říkám, že nic... ležel ještě v posteli, protože dneska jsem vstávala jen já, on dodělával bydlení, abychom byli co nejdříve ve svém. 

Těhotenský test jsem položila na umyvadlo a začala jsem si čistit zuby- mám velikou oblibu chodit a čistit si zuby, kolikrát si ještě stihnu obléct oblečení a připravit si kabelku :)... no a najednou jsem se koukla na konec umyvadla, kde test ležel a nevěřila jsem svým očím, zbystřila jsem a je to tam!... 
šla jsem okamžitě za manželem a říkala mu, že JO.. jenže on v tu chvíli nechápal, ukázala jsem mu test a otevřela jsem návod, kde vylo napsáno, že když se ten test vybarví až po nějaké době- nadlimit, tak už to neplatí.. a já jsem netušila, zda už se to zbarvilo po "nadlimitu"... ale byla tam slabě znát čárka...

v tu chvíli jsem vážně nevěděla, dala jsem manželovi políbení a vyrazila jsem do školy:).. byla jsem tak šťastná a přitom nejistá, chtěla jsem to rozkřičet do celého světa... ale nešlo to. Neměla jsem tu jistotu, ale bylo mi krásně.. hned jsem si v autě sáhla na bříško a v tu chvíli jsem se svým miminkem začala hovořit:)

Těšila jsem se až přijedu domů a budu s manželem :).. mrzelo mě, že jsme to zjistili ve chvíli, co jsem musela odjet na přednášky. Ani si vlastně nejsem jistá, co se mu tenkrát honilo hlavou, zda mu bylo hezky, jestli nebyl vyděšený apod...
(teď jsem se ho ptala a prý byl šťastný :)...zrovna leží na pohovce vedle Tobíka a hrajou si spolu:)))

ve třídě jsem měla těhotnou spolužačku a tak jsem se jí zeptala, zda to může udržet v tajnosti, že jí chci něco ukázat a ukázala jsem fotku těhu testu- ona mi řekla, že to není duch, že to je čárka, že jsem!:) že mi gratuluje..

pochopitelně mi bylo lépe- byla jsem si jistější, psala jsem si s manželem sms, abych se uklidnila, že miminko opravdu chce- opravdu se mnou a opravdu teď!:) i když jsem věděla, že máme ještě 9měsíců čas:))..!. 
(nakonec už jsem 7,5měsíce) :D :)))

byla jsem posedlá tím "dělat si testy"... teď když někomu ukážu Tobíkovo album s ultrazvukama a s fotkou 8mi těhotenských pozitivních testů, tak si mlátí na hlavu:)... ale prostě jsem to chtěla mít potvrzené ze všech stran!. Čárka naštěstí každý den sílila a tím mi ukazovala, že se ve mně můj kulihrášek pořád drží:)..


volala jsem pochopitelně na gyndu, ale tam mi sestřička oznámila, že jestli je mé těhotenství "chtěné" - jasně, že je!. tak, že není kam spěchat :DDD... jo super!:D
takže se mám dalších několik týdnů kousat doma do zadku a čůrat na další miliardu testů, abych byla klidnější a jistější?...
Nejhorší čekání... a hovor končil, tak já vás teda objednám na 14.11... ježííííš až?... no tak děkuju.

a ještě pro jistotu...