Asi se budu muset vrátit o pár měsíců zpátky.. tuším, že jsem byla ještě 1.trimestr, kdy se mi na Facebooku objevilo přidání do skupiny "prvorodičky-první bábo"... byla jsem absolutně předpojatá proti všem skupinám, kde si maminky (na oko) vychází vstříc a nakonec Vás za zády promluví a informace proniknou dál...

Nevím, proč jsem dostala tu čest ve skupince být, kdo mě našel a přidal, ale nelituji (po několika měsících jsem já ta, co už se stala jednou ze správkyň skupinky)... netuším, co si Barča slibovala od založení skupinky, ale věřím, že to nakonec dopadlo nad její očekávání. Ve skupince jsem prvně sdílela fotku svého bříška asi kolem 12 týdne těhotenství, kdy jsem spíš ještě vypadala jako ta, co spráskala babiččiny koláče a je nafouklá jako hrom! :) (ale tak prve těhotenství vypadá na všech)..

Nejdřív jsem se bála sdílet fotku ve spodním prádle, znáte to- internet to je samý úchyl, ale nakonec za pár týdnů se konverzace rozmohly- řešila jsem tam, co jíst a nejíst v těhotenství, kdo jak přibírá na váze, kdo má jaké problémy, podezření na podvod od partnera nebo jsme se radili, co a jak při podezření- na odtok plodové vody, odchod hlenové zátky...

Ze začátku jsem pravidelně sdílela fotku svého bříška, porovnávali jsme je a taky jsme si zaznamenávali každý den, co jsme "plus" .. též jsme zaznamenávali údaje z váhy, které jsme i se slzou sdíleli :D ... drželi jsme společně nad vodou ty, které nechal ZBABĚLEC, když otěhotněly a když nevíte, co si večer pustit v televizi?. Prvorodičky dají typ!.

Po pár dalších týdnech jsem zjistila, že ve skupince můžu řešit krvácení, kupování výbavičky, strie, boelsti zad, svěřovat se s tím, jak nejsem ničeho schopná, jak mi všechno smrdí a jak je nejlepším kámošem záchodová mísa ( a to ne jen každé ráno, ale celodenně) :D Mohly jsme rozebírat jaká sexuální poloha je v pokročilém stádiu těhotenství vhodná a pohodlná a taky jsme mohly brečet nad tím, jak se obáváme porodu...

vztah ke skupině nebyl tak intenzivní, ale ve třetím trimestru jsem zjistila, jak to je.. Jakmile jsem doma kvičela 3tí den v bolestech, které jsem nedokázala rozlišit "kontrakce nebo poslíčci"?. Holky mě dokopaly do porodnice- byla jsem 33tt, tam mi okamžitě zastavovali začínající porodní činnost a nechali si mě tam na "udržovačkách"... denně jsem sdílela na skupince příspěvky o tom, jak na tom s malým jsme a jak se cítím, co mě štve a jak strašně moc mi chybí manžel... 

Ale to opravdové "kamarádství" vlastně s neznámými jsem pocítila v průběhu 35tt, kdy mě propustili z gynekologie z udržování a šla jsem domů... nejdřív jsem se účastnila konverzace okolo bolestí jedné z nás až jsem sama zapomněla na ty mé bolesti... pak jsme řešily odtoky plodové vody a hlenové zátky, odjela jsem na nákup a po příjezdu jsem šla koukat na seriál- do půl hoďky mi praskla plodová voda.. můj manžel nadšeně házel věci do auta a volal tchýni, že praskla voda.. a co já?. Napsala jsem na skupinku- "praskla mi voda, jedeme, držte mi palce.. a něco v tom smyslu, že je všude vody jako kráááva :D" .. (pochopitelně jsem to i vyfotila, protože jsem chtěla všem, co se bály, že to nepoznají- ukázat, že tohle poznají) ... Během 30minut měl můj příspěvek okolo 60 "lajků" a několik desítek komentářů, jak na mě holky myslí... ani jsem nečekala kolik jich bude!.

Psala jsem příspěvky po cestě do porodnice, pak na hekárně- ještě jsem sdílela fotku, ale na porodním sále už ne :D... hoďku po porodu už holky věděly, že náš malý je KONEČNĚ na světě... a když začaly ty strašné komplikace s nedonošeným Tobískem, tak mě podržely!. Společně s manželem se ty holky staly denním pomocníkem na té dlouhé a vyčerpávající cestě, kdy máte miminko na JIPce a čekáte, čekáte...

Při každém zhoršení či zlepšení mi poslali utěšující slova a dokázali mě kopnout, abych se vzpamatovala a šla dál!. Když jsem sdílela první Tobískovu fotku, tak mi nikdo nenapsal, že je hnusnej nebo že ty hadičky v inkubátoru jsou děsný aj... všechny držely při mně! (já teda vím, že on hnusnej rozhodně není:D) ...
Našla se mezi 615 členy jen JEDNA maminka nebo těhulka, která mě označila za nezodpovědnou a musela jsem jí objasnit, že i když jsem celých 9 měsíců neležela s nohami nahoře, tak jsem předčasný porod stejně ovlivnit nemohla- ani lepším režimem, když mi selhala placenta.

V nemocnici jsem se z toho všeho musela vypsat a tak jsem začala psát tenhle blog a musím říct, že bych nečekala kolik z nich to začne číst a budou každý krok vpřed - jak můj, tak Tobíska- oceňovat!:)

takže chci poděkovat všem HOLKÁM!!!. :) (vy víte!) .. nejvíc jsem v kontaktu s Lenkou, Bárou, Bárou, Luckou, Sofí, Luckou.. a nenapsala bych Vás sem všechny!. :) jen Vám moc děkuju za všechno! :) ... opravdu jsem zjistilla, že i když toho víte víc, než moje matka, se kterou nemám dobrý vztah- tak i přesto, že Vás neznám- jste skvělé a jste součástí mého (našeho) života..

ani bych nečekala, jak je manžel tolerantní a nechává mě se svěřovat i vám! :) ani neřekne ťuk, když sdílím i jeho fotku:).. zvykl si, že mě to baví a že se cítím lépe, že je lepší si poradit a společně na něco přijdeme! :) .. kolikrát mu čtu příběhy Vás ostatních a rád si to poslechne! :)

NEJVĚTŠÍ DÍK PATŘÍ ZAKLADATELCE!... protože díky jejímu nápadu můžeme podporovat každou, co má komplikované těhotenství, problémy s chlapem, finanční nouzi, mindráky z přibívajících kilogramů a zároveň můžeme "online" doprovázet každou, která si to bude přát na cestě do porodnice, hekárnou a i na porodním sále:).. není nic hezčího, než když můžeš na skupinku dát- "mám mimi!. váží a měří tolik a tolik- holky děkuju" :)