Konec tohoto týdne byl ve znamení školy. Mně začala ve středu, Natálka měla ve středu ve škole Open House, kdy se děti dozví, do jaké třídy je dali, jakého mají učitele, seznámí se s ním i školou, dají si tam věci apod. Děti tu každý rok promíchají, není to jako u nás, že člověk začne s jednou partou v 1.třídě a je s ní až do konce ZŠ. Takže se tu nehraje na takové to "Áčáci jsou nejlepší" apod. Natálky pan učitel je na škole nový, je to docela sympaťák, ale myslím, že se těch všech rodičů docela bál.

Uspořádání ve škole je taky jiné než u nás - takový open space (pro víc tříd - asi 5), oddělený jen bočními stěnami, žádné dveře, uprostřed knihovna. Prý se navzájem neruší,  neřvou tam ani učitelé, ani děti, a je tam klid  - zatím se tomu trošku zdráhám uvěřit.

 
To je pohled zeshora na Natalcino patro. Uprostred knihovna a z ni vybihaji jednotlive tridy. Zadne dvere, zadna zed (jen skrinky), a vedle , za stěnou, hned dalsi trida.

Takže v úterý 3.září to začne načisto. Natálka pěkně půjde cca 20 metrů na místo, kde jí zastaví žlutý školní autobus (přesně v 9:05 -  já mám školu od 8mi a navíc hodinu cesty, takže bude odcházet z domu sama) a odveze ji do školy. A děj se ... Škola začíná v 9:25 a domů jí autobus přiveze v 16 h. (pokud nastoupí do toho správného).

No, snad to zvládne, zdá se, že se snad neztratí. 
Nebo ztratí, ale nějak se z toho dostane. Ztratila se mi totiž včera v KMartu, když jsme byly nakupovat školní potřeby. Dostali jsme seznam věcí, které máme koupit do školy (aby měly všechny děti to samé) - bohužel byl plný zkratek, takže vyluštit, co přesně to je, bylo náročné (pen, folder apod. jsem rozumněla, ale ty zkratky předtím, to byl děs). Najít ty věci na regálech byl druhý děs. Zkrátka mi to dost dlouho trvalo, tak jsem dovolila Natálce jít se podívat do holčičí sekce s oblečením.  Pak jsem šla ještě pro něco do drogerie, když tu slyším hlášení: "Kristina Miller please come to the sitting rooms." Tak jsem se trošku vyděsila a honem tam uháněla. Paní prodavačka mi Natálku s úsměvem předala, že prý mě nemohla najít. Tak jsem poděkovala a fakt nechápala, jak si Natule s tou prodavačkou povídaly. 
Prý to bylo tak - Natálka mě nemohla najít (není divu), začala se bát, tak odchytila prodavačku a anglicky jí sdělila, že nemůže najít svoji maminku. Prodavačka se jí zeptala, jak maminka vypadá, tak jí řekla, co mám na sobě. A pak, jak se jmenuje. Millerova se zdalo prodavačce těžké, tak jí Natálka řekla jen Miller a bylo.

Takže mluví!

Do pátku se taky zarputile vyhýbala komunikaci se sestřenicí Hannah, nicméně, když ji v pátek uviděla, jak si lakuje nehty, tak to nevydržela - anglicky (sestřenice neumí česky) se jí zeptala, jestli k ní může do pokoje, pochválila jí lak a zeptala se, jestli si taky může nalakovat nehty. A pak si povídaly skoro hodinu (no žádný plynulý projev to nebyl, ale šlo to). Takže teď má nehty na rukách i nohách jasně růžové (v pondělí jí to odlakuju, protože už takhle bude v té třídě za exota, tak proč k tomu přidávat image cirkusové děvy).

Ale dobrá zpráva je, že mluví (s náma trénovat odmítá).