si toho za svůj úměrně dlouhý život poměrně dost, ovšem jen na moje poměry, na poměry druhých je to život krátký a přečetla jsem toho dost málo, ale snad se to ještě prodlouží i přimnoží.

To přimnožení, ale ani to prodloužení nemusí být jisté, což jsem si uvědomila nedávno, a to v té chvíli, ve které jsem se zakuckala kvůli bonbonu v puse a prudkému vzduchu vdechnutí při náhlém mysli pohnutí. A pak jsem tak trošku... vůbec nemohla popadnout a ovládnout a ani najít svůj dech. Odtud znovu vím, že dech a dýchání a duše asi taky důležitými pro život jsou a jen tak obyčejnou samozřejmostí nejsou. Stačí málo a je po dechu. Zvlášť ve spěchu bez oddechu.

No ale k tomu, co jsem přečetla, taky nedávno, ale i dávno.

"Nikdá nezrob podobnú chybu, malá zaklínačko," řekl a ukázal očima na vůz. "Esli ti kdosi projeví náklonnost, súcit a obětavost, esli sa projeví jako charakter, važ si teho, ale nespleť si to s... s něčím inačím."

Tak na tuhle trpasličí moudrou radu jsem natrefila při čtení a k mému milému překvapení i při opakovaném čtení Krve elfů od Andrzeje Sapkowského. Přišla mi moudrá už tehdá, ta rada, ale jaksi jsem na ni pozapomněla. 

Nu což, stalo se, odestálo se. Hlavně že volně dýši i v chýši na souši.