To jsem si tak jednou psala, co mi přišlo do prstů a pak jsem to chtěla nějak vylepšit. Nešlo mi to ale tak, jak by se mi líbilo, tak jsem to zavřela.

Už je to dřív a teď po čase jsem se s tím srazila. Zase jsem se pokoušela k tomu něco připsat, odepsat, vylepšit, ale nějak to nešlo. Zas. Vyhodit do koše je mi to líto, přece jenom se i mě holt týká ten dojem snášení zlatých vajec. Nebo nazlátlých, ze žlutého kovu, z kočičího zlata. Kočičí vejce to bude. Tak jsem to nechala tak a abych na to zas někdy nenarazila a nepokoušela se to předělat a učesat a sjednotit a dovysvětlit a zas by mi to nešlo a zas by mi to vadilo, tak to vyhodím sem. Divné. Ten název, ten jsem tomu přidala teď. Se hodí, trochu určitě.

Stračka révolistá je rostlina svým způsobem krásná, svým způsobem jedovatá, svým způsobem užitečná a léčivá. Je vzdáleně příbuzná s pryskyřníky. U nás neroste. Pokud vím. Tady v okolí určitě ne.

Ale...

 

Její něžný obrázek jsem našla tady. Jsou tam rostliny od tří autorů (budu-li věřit tomu, kdo si dal práci s tím, že to tam tak uspořádal, a nevím, proč bych tomu věřit neměla), od dvou pánů, Jindřicha Krejči a Franze Eugena Köhlera, a od paní Ludmily Jiřincové. .....

Takové nádherné rostlinové obrázky jsou ty, kterým jsem kdysi začátkem svých náctin dovolila, aby mi řekly, že když ne takhle, tak vůbec ne.