Dneska jsem si chtěla psát o něčem úplně jiném, ale teď na to jiné nemám moc pomyšlení, protože jsem dostala překvapivou nabídku vrátit se někam, odkud jsem před časem odešla. Někam, kde se mi kdysi líbilo, pak už míň a pak už mi to tam nebavilo. Nebyla to jen moje vina a jen moje pocity, neodcházela jsem odtamtud sama a už vůbec ne první.

Vrátila bych se a hledala bych tam něco stejného, něco, na co jsem tam byla zvyklá. A někoho.
Návraty ztracených a řeči o stejných řekách, které už nikdy nebudou stejné.

Vím, že je tam už všechno nebo skoro všechno jinak, to je normální vývoj, to chápu, ale i tak by se ten návrat asi neobešel bez slz v skrytu. Netvrdím si, že by musely být mokré a vnější. Ale i tak.