Co jsem to chtěla původně říct a kvůli vymýšlení názvu článku bych zapomněla? :)

Mám už delší dobu pocit, že bych mohla doplnit své "Proč píše", protože tu jsou další důvody. Ony byly hned na začátku, ale neuvědomovala jsem si je naplno, nedala je do slov, anebo jsem o nich hned nechtěla nebo zapomněla mluvit. Takže:

Píše protože... protože chci. To je důvod. Vím, že psaní je radost (nejen) a pomáhá, mně teda určitě. Deníčky jsem si psala nejradši papírové, vlastně spíš začínala jsem si je psát v různých životních obdobích a vždycky skončily roztrháním. Netrhala jsem ale celé sešity na cimprcampr, takže jelikož jsem šetrná recyklovačka (ne vždy, o tom si sem taky časem možná napíšu poznámku), mám pár sešitů s částečně vytrhanými listy schovaných na někdy na něco. Asi bych si je schovávat neměla, je v nich přece jenom trochu té divné energie z minulosti. 

A další ještě nevyslovený důvod. Chci se se sebou seznámit. Praštěný důvod, ale něco na tom je, řekla bych. Když čtu něčí psaní, ten člověk ke mně prostřednictvím svých slov přichází (Oknem asi. Nebo kabelem?) Ne že bych si záměrně cíleně utvářela představu toho člověka, to ne, ale mívám pocit, dojem. Tak to je to, co bych chtěla zjistit. Jaký mám dojem ze sebe. :) Vím, to není a nemůže být přesně ono, ale tak možná podle toho, co sem píšu a jak, tak podle toho třeba uvidím, co jsem zač. Tak trošku, :) možná.

No a proč ještě. Uvědomuju si, že je to vážně rozdíl, psát si propiskou nebo tužkou do sešitu anebo prsty do své přihrádky uložené někde v hlubinách počítače a psát takhle. Přestat můžu vždycky, zkušenost mi zůstane. Jenže taky zůstane nějaká šmouha ve výšinách a hlubinách internetu nebo i jinde, ale takových tu je, tak co o jednu víc.

...

No a dneska, 5.6.2013, si sem postupně vracím zbývající vytrhané texty svoje. S původními daty a bez původních komentářů, protože nevím, jestli a jak by bylo vhodné dávat je zpátky. Asi ne, tak se jen omlouvám a děkuju. A čtu si o tom, jak jsem si psala, jak jsem trhala listy v papírových zápisnících...