jsem do dnešního dne. Nevím proč zrovna do dnešního, ale až dneska jsem si poprvé vyzkoušela napsat návod, háčkovací. Vždycky jsem buď háčkovala podle nákresu nebo rozpisu nebo podle něčeho, co jsem viděla na vlastní oči nebo na obrázku, anebo jsem háčkovala jen tak podle sebe. To asi nejradši, je v tom volnost, svoboda a taky ovšem určitá vlastní odpovědnost (nějaká jiná slova, která by nezněla tak mohutně, by to nutně chtělo ). Ale nikdy jsem se to, co jsem háčkovala jen tak z hlavy podle sebe, nepokoušela popsat.

Je toho půl druhé stránky, a přitom je to jen taková malilinká maličkost. Jsem upovídaná prostě. Psala jsem to podrobně, asi tak jako pro toho, kdo už umí dlouhé sloupky a má chuť. Takže jestli má někdo odvahu si to přečíst, prosím. Jestli má někdo odvahu si to podle popisu vyzkoušet, tak... no to si snad ani nebudu představovat 

 

Řekla bych, že to té slečně sluší. Nikoho by ani nenapadlo se jí zeptat, jakou pod tím kloboučkem skrývá vzpomínku na jistou dobu svého života. Řeči o tetování modrou propiskou jsou přece zcela jistě nemístnou a bohapustou pomluvou. Ale co je pro její čepeček důležitější, obvod hlavinky je přibližně 24 cm.

 

K uháčkování takového kloboučku je potřeba háček 3,5 a vlna k němu vhodná, taková obyčejně silná, ne moc, ne málo, akorát. Já jsem měla jedno bílé klubíčko s tenkým lesklým vláknem.

1. řada: Do řetízkového oka anebo do oka stahovacího, což je vlastně jen do kroužku zatočená vlna, kterou šikovně přidržujeme, dokud do ní nedoháčkujeme celou první řadu, potom zatáhneme za konec (vlastně za začátek) vlny a utáhneme, co to jde, což má tu výhodu, že nám nezůstane velký prostřední kulatý otvor. Klidně se ale může začít háčkovat do výše řečeného obyčejného řetízkového oka, nebo do kroužku z několika oček. Takže, hlavní je, že máme místo, do kterého budeme háčkovat jeden sloupek vedle druhého dokola. Nejdřív se potřebujeme dostat do výšky sloupku, dlouhého, uděláme tedy tři utaženější nebo dvě volná řetízková oka, která nahrazují první dlouhý sloupek. Když pak máme uháčkováno deset opravdových dlouhých sloupků, uzavřeme je pevným okem (tj. poslední sloupek spojíme s prvním) a tím je hotová první řada.

2. řada: Zase uháčkujeme tři utaženější anebo dvě volnější řetízková oka jako začátek druhé řady. V ní háčkujeme také dlouhé sloupky, a to vždycky dva dlouhé sloupky do každého sloupku předchozí řady. (Uzavírání a začínání řad je stále stejné, celkový počet sloupků v řadě ovlivňuje i to, jak háčkujeme na začátku a konci řady, tedy jestli považujeme ta řetízková oka, kterými začínáme řadu, za sloupek a opravdový sloupek tím pádem vynecháme nebo nevynecháme, anebo jestli naopak přidáme sloupek i na konci řady. Tady, při háčkování kloboučku na míru hlavičky panenčiny se řídíme tou hlavičkou, ale když neháčkujeme dokulata, musíme si hlídat, aby byly obě strany stále stejné, rovné a ta tvořená věc se nešišatěla a nezešikmovala. S tím mám bohaté zkušenosti )

3. řada: Do každého třetího sloupku předchozí řady háčkujeme dva dlouhé sloupky, do ostatních po jednom. Na konci třetí řady jsem měla 27 sloupků. (Asi tak, není  nutné mít tolik přesně, stačí přibližně, hodně záleží na velikosti hlavičky, síle vlny a háčku a taky jak moc utahujeme nebo jestli háčkujeme volně. Klobouček panence háčkujeme tak, aby jí na hlavičce seděl víc pevně než volně a nepadal jí při hraní nebo při ležení nebo co ta panenka všechno plánuje provádět. Té těsnosti kloboučku pro panenku se nebojíme, jí to fakt nebolí. A nebojíme se ani toho budoucího kloboučku, klidně ho během háčkování chytneme a povytahujeme, aspoň pak máme jistotu, že neháčkujeme zbytečně velký a že jí bude na hlavě držet. A nebojíme se vůbec ani občasného párání, to je výhoda háčkování, páře se snadno, nemusí se hlídat tolik očí jako při pletení a rychle se pokračuje znovu a lépe.)

4. řada: Bude stejná jako třetí, tj. do každého třetího sloupku dva, do ostatních po jednom. Hlavně se ale držíme hlavy panenky a podle ní přizpůsobujeme přidávání a nepřidávání sloupků. Já jsem s přidáváním skončila právě v této čtvrté řadě. Pro větší hlavu je potřeba přidávat ještě v další řadě nebo řadách. To je jasné, že.

5. řada (nebo šestá... nebo sedmá, podle toho, kdy si řekneme dost, už nepřidávám, neháčkuju přece vlnobití, ale kopec) a pár řad dalších: Háčkujeme už jen dlouhé sloupky bez jakéhokoli přidávání, a tak si užíváme sladkého bezmyšlenkovitého až meditativního tvoření. Takovým způsobem uháčkujeme pět řad. Aspoň teda v tom případě, že máme panenku s podobnou hlavičkou, jako je tahle panenka. Jestli ne, nevadí, protože vždycky hlavně zkoušíme, aby to sedělo. To je výhoda háčkování na panenku, ona proti zkoušení neprotestuje. Jakmile zjistíme, že rozpracovaný klobouček sedí na hlavičce tak akorát pevně a tak akorát nad čelem, může nastat obrat. Ale jestli je klobouček moc volný, vrátíme se poklidným páráním zpět a vypářeme řadu, ve které jsme naposledy přidávali a uháčkujeme ji znova bez přidávání. Anebo v ní přidáváme méně. A zkusíme, jestli to pomohlo. Určitě ano, protože zas tak moc přehnaně velikou jsme tu věc neháčkovali. (Divné je to měkké i )

Teď rozháčkovaný klobouček vezmeme a otočíme, takže při háčkování vidíme dovnitř do kloboučku a tam, kde byl rub, je teď líc a naopak. Nebo abych přespříliš nemátla, tak prostě háčkujeme v protisměru, ale vlastně po směru. Nebo si pomůžeme pohledem na obrázek. Nebo si těch vět od začátku tohohle odstavce vůbec nevšímáme a háčkujeme furtpryč. Mně se to ale s tou otočkou líbí, protože když si panenka klobouček nasadí a ohrne okraj nad očima nahoru, jsou vidět sloupky toho okraje z lícu. Ale někomu to nevadí, rub líc. Kde jsem to přestala... Už bude konec. Už jen dvě řady. Takže teď už doopravdy ta 10. řada. Ona nemusí být desátá, protože háčkujeme na míru panenky a ne nutně tak, jak si tu kážu, jak jsem už říkala, takže tu řadu nazveme jinak, a to:

Předposlední řada: Háčkujeme celou dvakrát nahazovanými sloupky a hlavně, aby došlo k žádoucímu rozšíření, háčkujeme do každého druhého sloupku předchozí řady dva sloupky. Dvakrát nahazované. Jsou dlouhé nebo vlastně vysoké, rychle to přibývá, už máme skoro hotovo.

Poslední řada: Ta už je jen tak na rozloučení. Celou ji uháčkujeme krátkými sloupky, bez přidávání, prostě co sloupek předchozí řady, to sloupek poslední řady. Odstřihneme přízi, vytáhneme z posledního očka a zapošijeme nebo spíš určitě a neznatelně zaháčkujeme dovnitř.
 

Hotovo. Kdo umí háčkovat a dočetl to celé, toho teda obdivuju. Kdo neumí a dočetl, toho taky, tím spíš. Kdo to celé přeskočil a koukl sem na konec, to je můj člověk 
 

Jak jsem si postupně uvědomila, psala jsem to celé, abych si takové psaní vyzkoušela a také jako vzpomínku na chvíle naprostého zmatení při čtení návodů.

(No ale abych si to sama zkusila, uháčkovala jsem si podle svého návodu ještě jeden klobouček, šlo to, celkem, ale nehodí se panence k očím, tak ho asi vypářu, ani jsem neodstřihla vlnu od klubka)

 

---