významný okamžik tohoto nevýznamného místa. Zvu sem totiž zvolna na návštěvu jednu osobu, se kterou se známe už dlouho, asi tak... prostě dost dlouho. Někdy začátkem léta, přibližně kolem slunovratu, v době, kdy už se neodsunovatelně probouzely mé soukromé blogovací chutě, jsem jí přednesla svůj nápad, že si spolu založíme blogísek a budeme si psát.

Z roviny neuskutečněných nápadů by se ta myšlenka nedostala do roviny uskutečněných, nebo aspoň ne tak rychle, kdybych se v létě nedostala k práci, kterou jsem nutně a akutně potřebovala něčím kompenzovat. Blog se nabízel jako vhodné přispění ke srovnání rovnováhy duševní i jiné té které mé, takže jsem nečekala na společný start a vlítla do toho sama. (A to je/byl další důvod toho, proč píše. By mi fakt ale zajímalo, kolik jich ještě je.)

No, tak teda: "Vítej. A zazpívej si, jo? "

Pakliže to tu v nejbližší době zmizí, bude to proto, že jsem si vyslechla něco takového jako: "Ty jsi se asi zbláznila, ne? ... ..." Ty tečky znamenají něco, co si radši nechám pro sebe.

Chtěla jsem sem dát ještě jednu písničku, ale nepovedlo se mi napoprvé umístit to video na místo, kde jsem ho chtěla mít, tak třeba tak: tady je. Ačkoli je na you tube mnohem kratší dobu než Singalana, vidělo ji mnohem víc lidí. Ne, vůbec mi to není divné...