při dobré vůli říct, že mám úspěch, svůj malý soukromý, jelikož jsem díky blogísečku o sobě něco zjistila či si cosi o sobě uvědomila, tak jak jsem si přála, a to to, že na mě celkem dost působí počasí a vůbec podzim takový jaký je.

Prohlížím si spadané i zatím nespadané listí, sleduju ochlazování okolního ovzduší, podlah, zdí a zábradlí, vnímám studené deště a znovupoznávám, jaký je rozdíl mezi promoknutím v létě a na podzim. Denně si uvědomuju brzčejší stmívání a pozdější rozbřeskování a očekávám blížící se podzimní a zimní svátky, jejichž existence svědčí o tom, že nejsem jediná a první, na koho tahle roční doba působí. Akorát že já jsem zatím žádný podzimní ani zimní svátek nezavedla, na rozdíl od lidí, kteří tu žili dřív a díky kterým máme oficiální příležitosti rozsvěcovat si světýlka, když se kolem nás rozhosťuje ta temnotemná a dlouhodlouhá tma.

V téhle podzimní ne zrovna rozjásané náladě jsem ráda otevřela letně rozkvetlou a barevně odeštníčkovanou knihu s květinově jazykovým názvem (Anglické růže, Madonna). Přečetla jsem, líbila se mi, ano, příběh i obrázky, ale předtím a i potom jsem si na netu četla o ní, o knize a samozřejmě i o autorce. Četla jsem, abych věděla, co si tak asi mám/nemám myslet, že. Hm. O jednom souvisejícím tématu si ještě napíšu později, brousila jsem si na to zub už dávno předtím, než jsem se tu uhnízdila, ale teď si zaznamenám, na jakéže informace jsem narazila při tom bloumání kolem Růží, holek, které jdou do sebe a k sobě a dobře to s nimi dopadne, i když to nepůjde jen tak samo od sebe.

Tak například: zjistila jsem se zpožděním, ale přece, že včera, tj. 11. 10. (no už předevčírem, protože jsem se zapovídala a mezitím už je zítra) byl mimo Světového dne zraku (který připadává na druhý říjnový čtvrtek, jak jsem se dočetla) také Mezinárodní den dívek. Ví se o tom kde jinde než u OSN a Unicef. Já jsem o tom neslyšela, asi málo sleduju prostředky sdělování. A ještě jsem si přečetla zprávu (z 12. 10.) o autorce té pěkné a outlé dívčí knížky a ... tři tečky, protože co dodávat