Trénovat, trénovat, trénovat....

Před nějakou dobou jsem začala intenzivně a pravidelně cvičit. Nejprve to bylo jen na zlepšení nálady, potom proto, že jsem chtěla vylepšit postavu, potom, abych se sebou byla více spokojená....abych byla stále lepší a spokojenější.... Až jsem najednou přišla na to, že už by bylo všechno super, ale já stále makám a makám a makám.... Ale proč? Prostě proto, aby mě nepřeválcovaly nároky a hloupost lidí okolo. Některé situace jsem prostě jen těžko vydýchávala. A dát si do těla byla jediná možnost jak určitým lidem neublížit

Nejsem určitě sama komu se toto stává. A najednou jsem si uvědomila, že jsem těm lidem za jejich hloupost vděčná. Vždyť kdyby nebylo jich neposunula bych nikam svou trpělivost vysvětlovat jednu věc už po padesáté.....trpělivost čekat, že někdo, třeba již dnes se stane ten zázrak, a přijde na domluvenou schůzku včas.....že se mi podaří aby se plnily domluvené termíny.....Já jsem začala pilně trénovat svoje tělo a okolí začalo trénovat mojeho ducha. Tak jak jsem se učila a učím stále zvyšovat svojí sílu a možnosti těla a jeho svalů......tak se i učím zdokonalovat svého ducha.

Nevím který trénink je pro mě obtížnější. Jestli ten kdy mi trenér pomůže utahat moje tělo nebo ten kdy mi hloupost někoho utahá hlavu.

A tak trénuji a trénuji a trénuji.....vlastně skoro celý den