U nás se říkalo, když jsem byla malá šnečku, šnečku, vystrč růžky.. dám ti krejcar na tvarůžky   Taky jsme jako děcka hledali šneky v trávě a sbírali ulitky a pak je směňovali. Jo, sladké dětství. Hráli jsme si ve výběhu po psech, malamutech. Vařili jsme lektvary z řepy, brambor a vajec. Taky jsme do toho krájeli mochomůrky.  Někdy se i divím, že jsme to přežili.  Jo, byly to časy. Internet ještě nikoho nezajímal a v telce běžela prvně Kobra 11 Já milovala Simíra a kamarádka Andrého. Hráli jsme si, že jsme manželé, máme děti a tak. A když Andrého zastřelili na Malorce, tak jsme si psali i závěť.  Celé dny jsme běhali venku, v létě - v zimě. Neustále. To už dnešní děti neznaj. Jo, dětství na vesnici bylo mooc hezký. 

Ale zpět k těm šnekům. Včera jsme  je měli k véče. Vždycky, když slyším šnek, vzpomenu si na scénu z Pretty woman, jak sedí v restauraci, ona vezme šneka a ten jí vystřelí.. ona pak s úsměvem dodá: "Svině klouzavý"  ten film můžu. Kdykoliv. Pohádka pro dospěláky. 

A tady je máme, krasavce naše.... šnečku, šnečku.....

 PS: než jsem včera přišla z práce, Drahouš je do sebe všechny naházel. Jsem chudáček...