Proč si tak vlastně přijdu??? Možná proto, že většina účastníků budoucího svatebního obřadu se vydala zapíjet končící svobodu a já jsem doma.  Kdyby nás nedělilo 80 km, šla bych taky a ráda.  Jenže zatím jsem objednaná jen na práci.. na zábavu se se mnou nějak nepočítá ... 

Dneska mám nějakou divnou náladu. Ani nevím z čeho. Možná za to může to hnusný počasí, co se tady předvádí. Celý den fučí studený vítr, jako by se nám tam na hoře někdo snažil sdělit, že léto už nebude!?? Složitým matematickým vzorcem (vtip) jsem dnes došla k tomu, že do vánoc nám zbývá 163 dní. Až mě to vyděsilo. To abych začla šetřit na dárky... No jo, jenže z čeho? Z toho mála z brigády?? Když jsem pořád nezaměstnaná.... 

Ale, ... když mě teď čeká ten další pohovor.. je to teď nějaká silná koncentrace pohovorů, tak snad už něco ulovím. Však by se to hodilo. Abych si pak nepřipadala jako žena nula... (název mého oblíbeného CD).

Ještě že tu mám aspoň toho psa, ten vypadá, že se těší, až si k němu lehnu do postele a bude se mít ke komu tulit Mucínek můj... 

Taky mi volala moje "skorotchýně", že prý kdy dorazím, že je práce jak na kostele a nejsou lidi... nečekaně  Jak tahle svatba dpadne... Poslední dobou můj kalendář končí datem 21. dál už nepokračuje. S jakou hrůzou jsem zjistila, že se mi blíží zase narozeniny. Zas o křížek víc... ale co, že jo .. žijeme jen jednou, tak se přeci nebudu rozčilovat...

Jo, taky jsem přidala na blog tu písničku, moc se mi líbí  Francouzština je prostě kouzelná