Jak jsem psala už včera, můj Drahý mě přijel k vlaku vyzvednout na motorce. Když jsem vystoupila, doufala jsem, že někde za rohem bude stát auto a řekne, že to byla jen sranda. Nebyla!

Stála tam, v celé své kráse, nablýskaná, vymóděná! Je červená - a červenou já můžu, takže u mě měla takové malé plus. Navíc je už postarší, takže na žádnou závratnou rychlost se taky nedostane, ale mě stačí, když se na tom jede i 50 a už šílím!

I nedalo se nic dělat a vyskočila jsem si za mého Drahého na ten bláznivý stroj. Držela jsem se tak pevně, že mi už po chvíli málem upadly ruce. Ale víte jak, jistota je jistota! Protože když jsme jeli do takového strmého kopce nad vlakovou zastávkou, měla jsem takové tušení, že kdybych se teď pustila, tak se odkutálim zpátky k vlaku

Tak musí se tomu zase nechat, že je to hezký, nechat si čechrat vlasy větrem a uhánět krajinou. I když moc jsem toho neviděla, protože jsem měla zavřený oči, že třeba tak se budu míň bát. Proto vám teď můžu udělit jednu radu - Opravdu to nefunguje! ba je to ještě horší.

Drahému se musí nechat, že jsem dorazila celá - živá a zdravá! Byla jsem po tom tak zmožená (byla to fakt dřina) že jsem si musela jít lehnout. Když jsem vstala, uvařili jsme oběd pro všechny, tortelínky se sýrovou omáčkou, do které jsme jako bonus přidali uvařenou cuketu. Bylo to mňamkový.

A odpoledne už se neslo jen ve znamení cachtání se v bazénu, opíkání buřtů, citronového piva a večerní pohody!

Napsala bych víc, ale řve na mě hromada špinavýho nádobí, takže to musím jít nějak porazit. Ale dám o sobě určitě vědět. Takže zatím ahoj, a užívejte poslední dny sluníčka.