poslední dobou mám pocit, že je to opravdu tak! Bohužel. Ve škole, v životě. Všude. Většina zkoušek mi vyšla tak, že musím buď na opravu nebo na ústní.. a to jsem už celá nažhavená. Nemůžu prostě jeden semestr klidně studovat. Fakt, že ne. Já nevim, asi abych si zařídila v hlavě nějakou cd mechaniku a všechno si tam nahrávala. Celý život jsem neměla s učením problémy.. až teď. Chjooo.

Druhá kalamita mě potkala včera. Šli jsme s Drahým na procházku a táhnul mě někde lesem (v Praze lesem), kde to absolutně nezná.. až jsme vylezli někde u ohrady s ovcema, který měli elektrický ohradník. Takže bud mohl člověk spadnout do potoka nebo dostat pecku - jediná možnost bylo přejítí po namrznutý kládě.

Chtěla jsem to vyfotit, aby to každej viděl, kudy musím chodit  ale z důvodu boje o vlastní život jsem to radši nepokoušela. Nakonec ohradník skončil - a vypadalo to, že cesta bude volná. Ale, vlezli jsme do nějaké další ohrady, kde byli ovce. No potěš. Nakonec nám nezbylo, než potok přebrodit... naštěstí nebyl moc hluboký, takže se to dalo.Ale nohy mě zebou ještě teď. 

No prostě se z toho asi brzo picnu... takže se jdu zahrabat do učení a pokusit se s tím něco udělat.  fuuj učení

A aby toho nebylo málo.. obrátila se proti mě i matka příroda... takže jsem v očekávání.. jestli jsem nebo nejsem v očekávání... není nad vzrůšo, co nám život připraví!