První co mě u psaní tohoto nadpisu napadlo, byl starý černobílý film Kristián, v hlavní roly s Oldřichem Novým. To byl taky obyčejný člověk - úředník, šťastně ženatý. Dokud se na něj neprovalí, že už dlouhou řadu let se vydává jednou do měsíce do báru, a tam si užívá. Jeho žena pak koukala.  Podle mě, nejpravdivější přísloví je, že co oči nevidí, to srdce nebolí. Svatosvatá pravda, fakt.

Včera v televizi mluvili o novém filmu Láska je láska a ptali se jeho hlavních představitelů, jestli si myslí, že je láska slepá. Myslím si, že zamilovaný člověk je ten nejslepější člověk, co může být. A nepomůže mu slepecká hůl ani pes.

Já teď koukám taky. Někdy víc, než je zdrávo. Už dva a půl roku žiju s mužem, o kterém si myslím, že žije jenom pro mě. Sice jsme měli jednu takovou krizi loni na jaře, ale nějak se to pak vybralo a já si myslela, že už to bude zase v pohodě. Bylo to na jeho narozeniny. Už delší dobu se mi zdál divnej, prostě to poznám, když není ve svý kůži.. a tak mě zajímalo, co se děje. Chvíli tvrdil že nic, že má jen nějakou jarní depréézi. Až po pár dnech z něho vypadlo, že vlastně už ho nějak nepřitahuju. Následně začal, že za to nemůžu já, ale on. A bla bla bla. Čímž mi připoměl mýho ex. Ten když se se mnou rozcházel mi řekl, že mě miluje, ale nemůže se mnou být. Že to není moje chyba, že za to může on. Kecy, kecy, kecy. V kleci. 

I zajímalo mě, kde je nějaká ta příčina, že už mu nevyhovuju. A tak, první co mě napadlo - byl notebook. Blbá technologie. Ale samozřejmě já nic. Když mi ho tam nechá postavenej, zapnutej.. tak to by asi málokdo odolal. Je to neslušný, já to vim. Ale tenkrát mi to bylo jedno, zajímalo mě, co se děje. 

To, co jsem tam našla, mě málem položilo. Nebyla tam jedna - ale rovnou dvě. To, co si psali mě fakt dostalo a myslela sem, že z toho skončím tak někde v blázinci. S jednou si píše o tom, jak by se nechal někde přivazovat či co a s druhou provozuje sex po netu. Je tohle normální???? 

Jenže vmeťte mu to do tváře, když se vlastně hrabete někde, kde nemáte co dělat. To je uplně deptající. 

Tak jsme si žili na hromádce, chodili do školy, moc spolu nemluvili, ani spolu nespali. Náš život se změnil. Ze soužití dvou milenců se stalo soužití dvou lidí, co se znaj tak dva dny a nemaj chuť se na sebe ani podívat, natož spolu promluvit. Neměla jsem chuť se s ním bavit, ani vařit, ani prát, ani nic. Takže sme měsíc jedli jen polotovary,protože jeden pro druhýho nechtěl vařit. Teda opravda - já pro něj vařit nechtěla - on pro mě klidně vařil. A když jsem měla depku a bylo mi ouvej, tak měl ještě lbý kecy, proč že sem dneska tak divná!? A to jsem od něj k Valentýnu dostala prstýnek, prý jako symbol toho, jak moc mě miluje. Zase akorát kecy v kleci. 

Pak se to nějak zlomilo a bylo to zas dobrý. I když od tý doby si nejsem všim jistá a jen tak něčemu nevěřim. Končil letní semestr, začínalo léto. Já jsem es rozhodla, že se školou seknu a začnu znova. On měl před sebou státnice. Na začátku července jsme navštívili hudební festiva, kde jsme spolu poprvé byli, když jsme se seznámili. Znali jsme se 14 dní, a už jsme tam vyrazili - sami. 

Aby měl přes prázdniny dost času na učení vzal si místo brigády u zedníků místní hospodu, která fungovala jen o víkendu. Učil se na státnice, já na přijímačky. Proto jsme se ani moc neviděli. Za celé prázdniny jen párkrát. Každý den mi večer volal, říkal, jak se mu stýská a jak se těší, až za ním přijedu. Bylo to uplně jiný než na jaře. Bylo mi krásně a myslela jsem si, že už je to zase všechno v normálu. 

V půlce srpna jsem udělala přijímačky na vysokou a konečně jsem měla klid. Poslední týden v srpnu jsem s ním odjela do Prahy, protože tu nechtěl být sám. Že prý aby neměl před státnicema takovou depku. Takže jsem sedla na vlak a frčela. Celý den před zkouškou jsem poslouchala jeho prezentaci, jak mi jí opakoval furt dokola. Večer už bych to mohla odvyprávět sama. Druhý den ráno jsem vstala, vyžehlila mu oblečení a celé dopoledne mu držela pěsti. Nakonec to udělal. Ale o tom už jsem tu někde psala. 

Od září jsme v novém bytě a máme se stěhovat do jiného, menšího. Plánovali jsme společnou budoucnost, dokonce i on sám o prázdninách mluvil o tom, že až doděláme školu, tak se vezmeme. Komu by se to nelíbilo, když vám člověk, kterého milujete řekne, že s vámi plánuje společný život. 

Celý podzim i zimu jsem žila tak nějak v pohodě. Občas sem měla sice chmurné myšlenky, kvůli té ....... co si s ní na jaře psal. Říká o ní, že je to jeho nejlepší kamarádka, a že jen s ní může řešit svý problémy.. a že nechápe, proč na ní žárlím, když nemám proč ... Ha, a je to tady zase. Jak se mám tvářit, že nic nevím, když vím! 

A tak když jsme se tohle pondělí tak trochu nepohodli,což už jsem tu taky psala, jaká u nás byla tichá domácnost, utíkal do školy, aby mohl na internet. Doma ho totiž ještě pořád nemáme. Já si ho teď pořídila do mobilu a zjistila, že mi to funguje i do notebooku, takže mm radost. Můžu být online i doma. 

Což byla příčina dalšího mýho smutku. Dnes ráno taky chodil, že by potřeboval si něco stáhnout z netu, tak jsem mu pujčila mobil, aby se připojil na svým počítači. Pak mi ho tu nechal zapnutý (ten svůj... máme každý jeden), tak jsem si surfovala po netu, četla si tady vaše článečky, které mě opravdu baví. Až najednou na mě zablikalo okýnko jednoho kecálka a psala mu ona tamta .......! Chtěla jsem jí napsat, že on tu teď není, ale nechala jsem to být. I když né uplně. Když už jsem to tu tak měla naservírovaný, koukla jsem se jim do historie, abych věděla,jestli si jí teda stěžoval, když mi to tu tak ometal kolem nosu furt.

Nestěžoval si. Zato jí psal, jak vzpomíná na léto a že to bylo hezký. Že by si to lidně zopakoval.  A ona mu na to napsala, že by si to klidně taky zopakovala, když bude sama. Těžko se asi bavili o tom, jak spolu byli na rybách. A já blbka s ním ještě o prázdninách jela do Prahy, aby neměl takovou depku před státnicema. Na to jsem asi nejspíš dobrá. Abych žehlila, uklízela a vařila. Na ostatní chodí jinam. 

A ona je ještě taková, že mi píše jak se mám... atd.... největší kamarádka. Svině je to, né kamarádka. To nikdy nebyla. Ale tak nějak jsem jí brala kvůli němu. Teď už nebudu. Byla jsem asi bláhová, když jsem si myslela, že se o prázdninách jen učí a vzpomíná na mě... Věřila jsem tomu, že když píše, že mu chybím a je mu smutno, že to je opravdu pravda. 

Přitom posledních pár dní je furt miláčku tohle, miláčku tamto... moc tě miluju.. bla bla bla.. zase kecy v kleci. Jenže se s ním nemůžu ani pohádat. Protože kdyby zjistil, že sem se mu hrabala v notebooku, tak to bych měla asi okamžitou letenku. Ale co oči nevidí, ..... 

Může mi někdo říct, proč si teda nejde za tou druhou???? Proč je pořád se mnou a vykládá mi tyhle řeči... Jak jim pak asi můžu věřit... Když vím, co se nejspíš dělo.... Někdy si přijdu, že žiju v tom nejhorším snu, co si jen můžu přát.

Přitom zrovna včera večer jsme koukali na televizi a plánoval u toho, jak kde budem bydlet, jak opravíme jejich dům, kde bude pokoj pro děti.. a že tam budu mít svůj pokoj, kde si budu moct malovat, něco vyrábět a tak.... proč tohle všechno vykládá.... 

Nebo chlapi potřebujou nějaký to vzrušení i když mají doma pohodový vztah? Nebo to značí to, že jim doma něco chybí? Už fakt nevím... Horší je, že já jsem takovej trochu cíťa. Takovýhle věci mě hned rozhoděj a jsem z toho mimo. On pak přijde domů a já se mám tvářit, jakože jsem v největší pohodě. Se asi půjdu picnout.

Uffff... asi jsem překonala rekord v délce článku na svém blogu od začátku jeho existence. Ale nutně jsem to potřebovala někomu říct.. a křičet to uprostřed Prahy z balkonu mi přijde blbý