...chtěla jsem napsat jedno hodně sprosté slovo, které se skládá z tvaru slovesa "vylízat" a hanlivého označení pro pozadí, ale nevyšly mi znaky, a taky jsem si řekla, že bych asi byla zbytečně příkrá - výlet to byl pěkný a nakonec jsem vlastně díky němu i odmaturovala, protože jsem o něm psala ve slohovce. Takže jelikož se tento víkend jede právě v Monaku (a já budu opět v práci, takže už asi popáté ten závod neuvidím), rozhodla jsem se zaprvé podělit se o zážitky a za druhé si uplivnout nad tím, jakou jsem měla smůlu - ti z vás, co tenhle blog čtete a byli jste někdy v Monaku ať už se šárkou nebo na vlastní pěst, jistě mé rozhořčení pochopíte, až porovnáte.:D

Ono stačí už jenom to, když na začátek řeknu, že ten rok jela šárka do Monaka vůbec poprvé a nerozmluvila mi plán jet tam se Student Agency - který naplánovali moji rodičové, kteří se rozhodli dát mi výlet do Monaka k osmnáctinám. Takže to vypadalo zhruba tak, že jsme si 15 hodin akorát natřásaly pozadí v autobuse, v neděli v deset jsme byly v Monaku a v osm už jsme se vydávaly na další natřásačku směrem domů. Nejvíce hodin jsme proseděly na skále, kde jsme sice měly krásný výhled, ale bylo to značně nepohodlné a navíc jsme jako na potvoru vychytaly jeden z těch mála dní, kdy v Monaku prší - což v televizi sice může udělat super závod, ale na přírodní tribuně, která se tím pádem mění v blátivě-kamenitou skluzavku je to docela vopruz. Nepotkaly jsme ani jednu jedinou slavnou osobnost, po závodě si prošly město, koupily suvenýry, udělaly pár fotek, zjistily, že v místním mekáči mají kupodivu v přepočtu dost podobné ceny jako u nás... A sláva nazdar výletu.

Ale bylo i pár dobrých momentů, ne že ne. Já osobně nejradši vzpomínám na to, že se mi povedlo náhodou natočit Jensonův lehký ťukanec na konci prvního kola, že jsme nehodu Nica Rosberga viděly skutečně hodně zblízka, že jsem zahlídla záda Fernanda a Flavia :D , že jsem si koupila tričko BMW Sauber (i když kurevsky předražený, ale tomuhle týmu ty prachy ráda vrazím :D), že jsem zdálky pozorovala a poslouchala tehdy ještě legendární party u Red Bullu (ach, kde že jsou ty časy, kdy Red Bull byl fajn, sympatickým týmem, který se neprezentoval jako banda idiotů, kde pravá ruka neví, co dělá levá)... Dokonce mi ani nevadilo, že jsem si roztrhala džíny, byly přece roztrhané od monacké skály! (Než se začnete divit, co jsem dělala... Z té kluzké skály jsme se museli nějak dostat dolů, že. A jinak než po zadku to prostě nešlo. Horší bylo, že jsem tím na sebe nabalila nějaké to bahýnko navíc a pak v tom musela tři hodiny chodit po Monaku - ale myslím, že každý, kdo přišel na závod, chápal.)

No, that's all, folks.:) Doufám, že se někdy dostanu do Monaka znovu, abych si mohla trochu napravit chuť.