Uplynulo už 32 let od smrti Gillese Villeneuva. Přijde mi dost šílené už jenom to číslo, jak ten čas letí, a ještě šílenější je, že kdyby se tehdy v Zolderu nic nestalo, bylo by dneska Gillesovi 64 let. O to víc si člověk uvědomuje, jak mladý zemřel...

Už mi skutečně začínají docházet nápady, o čem každý rok tyto články psát, takže se tentokrát opět omezím na několik výroků. Tentokrát to budou věci, které o Gillesovi po jeho smrti řekli nejen jeho soupeři, ale i další lidi z F1, s nimiž se setkal.

"Můj život je plný smutných vzpomínek. Ohlédnu se a vidím tváře svých milovaných; a uprostřed nich vidím jeho." Enzo Ferrari

"Jednou mi řekl - doufám, že tě nikdy potřebovat nebudu." Sid Watkins

"Mluvím vážně, když říkám, že od té doby už závodění nebylo nikdy jako dřív. Skoro jsem to zabalil." Nigel Roebuck

"Bylo to hrozné, když Gilles zemřel. Brečel jsem celý den, i ten následující. I když jsem musel závodit... A pamatuju si ten pocit, že jsem všichni startovali jako rovnocenní soupeři. Villeneuve už nebyl. A my jsme věděli, že jeho talent byl mimo náš dosah." René Arnoux