V novém domově jsem se docela rychle zabydlela, za domem máme pole a hájek a tam já moc ráda chodím . Je tam tolik zábavy. Ze začátku mě chtěla panička uchovnit, ale já jsem lovecký pes a k uchovnění potřebuji i zkoušky z lovu a to nešlo. Né, že bych já nebyla šikovná, to zase jo...Já bych lovila, ale panička, ta je hrozná citlivka....Hony nejsou nic pro ni. Bojí se zbraní i vzduchovky a to nemluvím, že obrečí každého zabitého zajíce. Takže jsme obě usoudili , že toto pro nás není. Jsem tedy lovecký pes, ale vlastně nejsem. Žiji se svou rodinou jako společník, takže jsem společensko-lovecká teda asi....Ze začátku byla panička stále se mnou doma. Ona a Anička to je člověčí štěně, si se mnou stále hrály, bylo to fajn, chodily jsem na dlouhé procházky ...Jenže pak to přišlo...Přišel den kdy byl ráno hrozný zmatek...Panička  brzo ráno  budila obě člověčí štěňata. Rychle je oblékla a mě považte, mě dala na dvůr...stále jsem čekala, že se otevřou dveře a budeme spolu, ale místo toho jsem jen slyšela, bouchnout  vchodové dveře a byli pryč.....kocour se vyhříval na parapetu a byl naprosto klidný...jak může být tak klidný, celá rodina je pryč a já jsem taky na dvoře sama.....Panička se vrátila až odpoledne a sní i lidská štěňata ...To bylo radosti, to bylo vítání a jak mě chválila, že jsem šikovná ...od té doby se dvůr stal na půl dne mým útočištěm. Panička začala chodit do práce:O( I když není to tak zlé. Mám tu svoji místnost v ní pelíšek vodu a jídlo. Navíc slyším co se kde šustne a hlídám o 106. Odpoledne když se moje rodina vrátí domů jsem s nimi. Někdy si i sama řeknu, že na dvůr chci, ono je toho na jednu fenku taky dost a sem tam si chce odpočinout