Druhý den po porodu, je den, stříhání ocásků. I u nás doma se začalo mluvit o tom, zda ocásky nechat, či dát pryč. Tajně jsem doufala, že moje panička bude mít rozum a ocásky mým psím dětem nechá. Nakonec se panička přece jen rozhodla, ocásky dát pryč. Marně jsem se snažila jí říci ,jak moc to bolí a ať si představí, že by jí někdo jen tak odstřihl malíček. Ocásek je přece naše 5 končetina, naše kormidlo, nástroj na vyrovnávání rovnováhy a taky náš dorozumívací prostředek...Tak proč nám ho sakra stříhají??? Vážně mě to zajímalo a né jen mě a tak i panička pohledala informace a zjistila, že nám Welššpringršpanělům se ocásky stříhají, protože jsme lovečtí, prý abychom se při lovu nezamotali ocáskem ve křoví....to je teda důvod co...Taky zjistila, že u našeho plemena je povolen i dlouhý ocásek a že už mnoho majitelů od stříhání ocásků upouští. Pak rozhodla, že ocásky ostříhá jen půlce a té druhé je nechá....Nakonec mé 4 pesánky zachránila hodná teta od vedle. Měla doma taky štěňátka..Ty její jsou starší o pár týdnů než ty moje a tak se přišla podělit o zkušenosti. Má takové velikánské plemeno cane corso. Těmto pesánků se také stříhají ocásky. A ta hodná teta mojí paničce povykládala, jak takové stříhání ocásků
vypadá....Ona musela ty svoje nebohé štěňátka držet a doktor vzal velké ostré nůžky a ocásek ustřihl. Pak vzal jehlu a silon a ránu zašil. Štěňátka naříkala a plakala....Málem to tam s tetou šlehlo o zem... a mě bylo jasné, že když toto má panička uslyšela, tak žádné stříhaní ocásků u nás nebude...a taky nebylo.Konec konců, nám ten ocásek i sluší:o)