Mám strašnou chuť něco psát ... Tak jdem na to ...

Pusťte si k tomu tuhle písničku

,, Já ti slepě věřila ! Doufala jsem, že jsi přítel!" křičela dívka v domě na svého přítele .... ,, Ale prosím tě! Proč to tak dramatizuješ? Jen ... Jen jsem se ... Dalo by se říct, sekl ..." ,, Sekl jo? Sekl? Já ti věřila a ty jsi mě zklamal..." ,, No tak promiň, já to nechtěl udělat ..." ,, na promiň už je pozdě" řekla dívka a vyběhla ven z domu ... Bloudila starým lesem, nemohla najít tu správnou cestu, ale chtěla pryč ... Chtěla odejít od něj ... Zklamal jí... S ubrečenýma očima běžela skrz celý les. Větve keříků jí švihaly do obličeje, ale ona to nevnímala přes bolest, co měla v srdci ... Chtěla pořád běžet, nezastavovat se ... Věřila, že někam dojde, kde jí budou mít rádi ... Kde budou praví přátelé ... Na jejím obličeji se množily malé škrábance od keříků planých růží, ale ona šla dál, nevnímala tu bolest... Až došla na to místo ... Byl to krásný útes nad mořem, asi kilometr od jejího domova ...  Vlny moře se rozbíjely o hranu útesu jako když rozbijete porcelánovou panenku ... Bylo úžasné se dívat na moře a poslouchat jeho tichý šepot ...  ,,Tak tady to vše začalo" řekla smutně dívka a procházela se po hraně útesu ... Nevnímala okolí. Chladný podzimní vánek si hrál s jejíma dlouhými, černými vlasy a ona jen tiše plakala a přitom si prozpěvovala známou dětskou písničku ...

,, Pozor!" vykřikl chlapec kousek od dívky. ,, Teď si mě hlídáš? teď jsem ti dobrá? Nechci být s někým, kdo mi celý život lže! " řekla dívka, zastavila se na kraji útesu a s očima plnýma výčitek se podívala na chlapce ... ,, Nech toho, prosím! Je mi to všechno líto, já si s ní nic začít nechtěl ..." prosil chlapec a pomalu se přibližoval k dívce. " Stůj! Prosím!" vykřikla na něj dívka a napřáhla na něj ruku ... ,, Víš jaké to je, žít život plný ignorace, posměšků a výčitek? Víš jak se žije život dívky, která nemá přátele. ... Která si myslela, že našla toho pravého přítele, kterému plně důvěřovala a on jí zradil? Víš jaký to je život?" začala mu vyčítat dívka ... ,, Je  mi toho všeho moc líto, prosím, pojď zamnou a nechoď po tom útesu" ,, ale, copak? Tobě se tady nelibý?" řekla dívka a znovu se začala procházet po hraně útesu ,, je to přece naše první místo.. Místo, kde jsi mi dal důvěru a já jí přijala ...Já naivní husa!" ,, Nech toho, prosím! Pojď sem!" řekl chlapec a udělal krok k dívce...

,, Říkám ti stůj!" vykřikla znovu dívka ... chytla své náušnice a sundala si je z uší, strhla svůj řetízek od něj a sundala zásnubní prstýnek ... ,, Tady to máš, vezmi si to pro tu svou nádheru!" vykřikla a hodila to po něm ... ,, Snad nedopadne jako já ... Snad ti nebude tak slepě důvěřovat a pak neskončí jako tá největší chudinka v okolí ... Já ti věřila, žila jsem pro tebe, milovala jsem tě ! A jak jsi se mi ty odvděčil? Tak, že se začneš tahat s nějakou courou, brát jí na naše místa a pomlouvat mě na každém kroku? " vykřikla dívka a její oči se zalili slzami .... ,, Já nevím co se to dělo, byl jsem na mol, nic si nepamatuji ... Omlouvám se ti, strašně je mi všeho líto, ale já tě miluji, prosím, pojď zamnou"  ...

,, Už je pozdě ...  Snad se už nikdy nesetkáme ... Věřila jsem tomu špatnému... Sbohem" řekla smutně dívka, rozpřáhla ruce a skočila ....
 

 Lepší song sem k tomu nesehnala ...