Pomalu se chystáme k 20. dílu :)

otočila jsem se na podpatku bot a zvedla jsem obočí " O čem to meleš?" zeptala jsem se jí nechápavě... " Kdyby bylo po mém, kašlu na tebe... Znám stovky důležitějších lidí, než jsi ty, ale... Něco je na tobě zvláštního...Nemyslím to, jak víš, kdy máš dojít. Nebo jak se dokážeš proměnit na neviditelnou, to je mi jedno, ale je to něco jiného..." začla mluvit a já jí začla zastavovat...

" Mě je jedno, že jsem jiná... Ty jsi ale divnější než já..." " chceš vidět jak moc jsem divnější?" zeptala se mě a udělala z rukou nějaké gesta... Myslela si, že jí nevidím, když má ruce zabořené do její ,,sukně,, ...

Nevěděla jsem o co de a tak jsem jí rychle přerušila tak, že jsem se proměnila na skoro-neviditelnou a dostala se za ní...

Ale u ní je problém, ona o mě ví, ať jsem kdekoliv... Otočila se na mě a dala přede mně ruku. Já se najednou nemohla pohnout... " Myslíš že to nepoznám? Myslíš, že nepoznám kde jsi?" zasmála a švihla rukou dolů... " Možná jsi dobrá..."  protáhla jsem si ruce a u hlavy je zatla v pěst " ... ale nejsi lepší, než já! O tom se spolehni!!"... 

Podívala se na mě s přivřenýma očima, jako by mě nechtěla ani vidět... Najednou jsem uslyšela slabounké vytí ... "Zavři oči!" řekla jsem jí a najednou se kolem mě rozlehla žlutá záře... Přebrala jsem do sebe vlčí energii a posunula jsem čas dopředu. Ona a já jsme tam jen tak stály, ale vše okolo nás se míhalo... Chvíli tam byli motýlci, pak tam pršelo a nakonec tam ležel nějakej chlap ... Pak zase naštěstí zmizel... Světlo ode mně zmizelo a já viděla lépe... Otočila jsem se na ní a "to neumíš, co?" řekla jsem jí, ikdyž jsem to já osobně použila poprvé....  

Ona se udiveně na mě podívala a já jen zvedla ramena...  Ona se ďábelsky pousmála, udělala 3 kroky dozadu a zvedla ruce k obličeji... Vypadalo to, jako by chtěla brečet, ale nakonec se rozkřikla nějaké heslo...

Po její levé straně se objevila nějaká dívka... Nebyla to žádná dospělá žena jako doposud... Byla to dívka... Oči měla propletené různými barvami, až z nich šel strach a navíc, aby je ještě víc zvýraznila měla je podmalované černou tužkou... Přes rty měla černý pruch, na znamení ticha a mlčení...

Chytla se a zadívala se do země... Pochvilce prudkým pohybem zvedla hlavu na mě a já odletěla asi o metr dozadu na tvrdou zem...

Celkem to bolelo a já se bála jí něco udělat... Koukla jsem se divně na ní a pomalu se začla zvedat. Zvedla jsem se do kleku, chytla jsem se země a přemístila se zase na střechu toho domu. Teď už nebyl čas dělat si legraci, byla to telepatička a tak pohla z čímkoliv, když na to myslela... Teď už fakt šlo o krk...

Rychle jsem se proměnila a přemístila se za ní... Neviděla mě, ale já jí do ucha pošeptala " Já tě znám... Neboj, změníš se...." ... Ona zaskřípala zubama, jako by se bála..

Proměnila jsem se a stoupla si před ní... Byla vylekaná a neovládala svou moc, a proto jsem jí chtěla dopomoct, k proměně zpátky... Věděla jsem, že není taková... Ale... " Nech jí být!" křikal na nás ta žena a zakřivila obličej... Bylo vidět, že přemýšlí, co by udělala aby mě odradila to udělat... Aspoň nachvíly mě chtěla zabavit...

Najednou se postavila rovně, šibalsky se ohlédla okolo sebe a luskla... V tu chvíli vedle ní stál Alex připoutaný za nějaké okovy " Ne! Tak daleko zajít nemůžeš!!!" křikla jsem na ní a došla jsem k ní... " A proč né? Kolik mích lidí jsi mi vzala ty, tak tolik tvých lidí ti vezmu já!" ....

Pokračování příště :) Předpřipravenej článek, ale těšíte se co bude a jak bude dál?????? Já jo a mooooooc xD