Ono už jsou to 4 měsíce od poslední příspěvku? Ok, vnímání času je vážně relativní. Tak abyste věděli, budeme bydlet. Teda, vypadá to že budeme. Ono, žít s tchýní pod jednou střechou je ze začátku (asi) fajn. Zvlášť s takovou tchýní, která je vlastně pořád zalezlá ve svém kutlochu a nevylézá - takže o ní vlastně ani člověk neví (doopravdy neví - do práce nechodí, takže vás ráno nevzbudí a večer usínáte dřív než ona, i přesto, že ona zíve už od 4 hodin odpoledne)... No jo, ale ono to "fajn" časem začně prostě vadit. 

Trhli jsme se, já ještě studovala a tak jsme si nemohli moc vyskakovat, abychom šli do svojeho. Teď už je všechno úplně jinak a je na čase říct ne-mamince děkujeme, sbohem a odejít s úsměvem a rychlým zabouchnutím dveří pryč.

Jak jsme to teda vyřešili? Člověk míní a okolnosti mění ... 

Nic se nezměnilo na tom, že No.1 je nejspíš barák. Mít hezkou zahradu, kde si budeme každý drbkat do toho svojeho. Nu, takže jdeme na byt. 

.... ?

Tak nějak se osud ozval že teď to má být takhle, tak to zkusíme. Jen teda, jestli nám z toho birokratického šrumu kolem všeho jednoduše nepřepne. Táhle možnost se nám naskytla už v listopadu - a od té doby, do dnes, řešíme pouze banku/úřady a všechno dookola. Jednou je to dodání potvrzení, potom dojet osobně podepsat jeden dokument 60 km daleko, potom je to zase doložení dalšího dokumentu, aby toho nebylo málo tak v tom prvním něco chybělo, ... No a jelikož se to táhne, tak musíme podat všechno znovu. 

Ještě přesně neurčený den D by měl být někdy v měsíci červnu - naprosto krásný termín pro stavbu nového jádra ve 3 patře bez výtahu a výmalby 3 pokojů. Vynesení nového nábytku už asi necháme na někom energicky nabitějším, věřím, že my budeme kaput. 

Jo a jak jsem v minulém článku napsala, že víme, že když se na baráčku něco pokazí, není to levná záležitost - 23.12 nám prasknul kotel na tuhé paliva, 25.12 se urvala digestoř a někde kolem toho všeho můj milý dostal zánět do zubu. Děkujeme převelice.