... aneb sbohem starý živote a vítej nový. Teda, skoro vítej. Jop, modří už vědí a zeleným už to taky došlo (podle nadpisu), máme to. Jen teda ještě nebydlíme, oproti původnímu plánu se to celé posune asi tak o týden ... dva, tři, měsíc? 

Z plánu, kdy jsme si řekli, že JEN postavíme nové jádro a oškrábeme barvu ve 3 pokojích nakonec vzniká nové jádro, nová elektřina, nové stropy a nové omítky v celém bytě. Ok, takhle se, milé děti, vážně neplánuje. Na druhou stranu, asi toho mojeho milého tá má spontánnost děsně rajcuje, jinak si to nedokážu vysvětlit.

Budeme-li se bavit o natahování nové elektřiny, již jsme měli tu čest setkat se s tím typem souseda, kterého každý miluje - takové krásné titulování, jaké na nás přes celou chodbu a ještě do patra zavolal, to jsme si snad ani nezasloužili.

Celá naše letní dovolená se nesla (a ještě i ponese) v duchu tahání 25 kg pytlů (prvně) s flexi lepidlem na kachličky, (poté) s cementem do toho zpropadeného 3 patra bez výtahu. Dolů potom zase s kýblama plnýma stavebního odpadu. Asi nebudu uplně mluvit o tom, že při cestě dolů mému milému 3 ytongové tvárnice spadly až do přízemí, rozpadly se na milion kousků, zvedly oblak prachu a nejspíše přivodily infarkt dvěma sousedkám v nejnižších bytech. Pardón, dámy (a to se teprve stěhujeme).

Abych tomu všemu dala takovou tu pomyslnou korunku na závěr, čeká nás ještě asi 20 pytlů po 25 kilech nahoru, pak nějaký ten nábytek, brutálně těžké madračky (jo, jasně, ono je důležité v nich mít desku z kokosového vlákna, jojo) ... A jak tohle všechno nahoru nataháme, společenstvo vlastníků chce začít řešit výtah :).