Do zkoušky, po dlouhé době opět v prostorách Charitního domu, přišel Štěpán s návrhem vytvořit skupinu, která ručně pokosí farní zahradu.

K sečení se přihlásilo osm chlapů, kteří se spolu s dalšími farníky vrhli v sobotu 12.6.  v 7.00 hodin ráno do práce. Kosy si přineslo 18 mužů. Ženy zajišťovaly proviant a hrabaly trávu. Fotografové a další obecenstvo v čele s farářem Pavlem Hofírkem hodnotili styl a umění jednotlivých sekáčů, kteří vědomi si pozorných očí se překonávali a ukazovali, že kosa pro ně není neznámý pracovní nástroj.

O přestávkách se vytvářely skupinky, kde se probírala kvalita a délka kos, kutí a hlavně její uchycení a nastavení na kosisku. Přitom se pojídaly buchty a popíjela farářská slivovička, střídavě s Víťovou hořkou. Jediný kdo neuznával přestávky byl starý sedlák Svaťa, který neúnavně máchal kosou a  i broušení využíval k pobízení Jury, ať nechá focení a popadne kosu opřenou o zeď. Pravda, když se ještě sekl zbytek trávy za zdí křížové cesty, dohližel a radil mladým sekáčům. Na závěr se vynořil zpoza zdi veza náklad trávy, o hmotnosti velkého paramítu.

Rozdíly mezi sekáči, kde vynikali hlavně "staří mazáci" vyvážila snaha dalších podat co nejlepší výkon. Pochválit je potřeba všechny – obsluhu u potravin, hrabalky a hrabáče, sekáče a to hlavně mladé. Rožnovští Ogaři se sešli v počtu 10. Všech účastníku bylo víc než 40. Je radost, že se potkáváme také na poutích a při zpěvu lidových písní. Na farní zahradě jsme ukázali, že to umíme i na poli. Každý, komu se netíží přemýšlet vidí, že i valašský kroj, který si občas oblékáme, nenosíme jen jako ozdobu, ale vychází to z lásky k tradicím  a kořenům.