Bývalý rožnovský, nyní zašovský farář P.Jiří Polášek  pozval Rožnovské Ogary, aby zazpívali v noci před poutí k P.Marii Zašovské. V okolnosti, že přišlo zpívat všech 15 členů vidím, že vnímají hodnoty a tradici a tak neváhali obětovat pro tuto událost část  svého spánku.

Pouť je proslulá na celém Valašsku. V mém mládí zde přicházely průvody z Rožnova, Valašského Meziříčí a všech okolních vesnic. Nesly se korouhve, sošky, provolávaly se sloky zbožných písní a všíchni poutníci, přes strasti, které při chůzi zakoušeli se těšili na nádherné zážitky a setkání. Pro mě byl nejsilnější zážitek, když se na dolním konci Zašové neplánovaně setkaly průvody poutníků, které přišly z různých směrů. Čela průvodů se najednou vynořila z ulic, zpoza chalup, kříže v čele únavou z pouti pokleslé se najednou vztyčily, unavení zpěváci dostali nový impulz a  pěli z plných plic, aby ukázali, že oni "sú to nejlepší a nesprávnější pútní procesí do Zašové."

Noční program, který zahájil Otec Jiří ve 21 hod.modlitbou růžence, jsme spolu s přítomnými prokládali slokami mariánské písně. Pak už následoval náš  hodinový koncert lidových, převážně valašských písní. Bloky písníček doprovázelo obecenstvo potleskem a ty, které znali zpívali lidé s námi. Po půl hodině jsme udělali přestávku na čaj a kdo chtěl mohl nabírat vodu přímo ze zázračného, mariánského pramene, který teče poblíž. Když koncert skončil, následovala mše svatá.

Vyměnily se nástroje a repertoár a celou mši sv. jsme doprovázeli svým zpěvem. Zvlášť mně potěšila promluva Otce Jiřího a také to, že se nám podařilo krásně upravit a zazpívat žalm "Naše oči hledí na Hospodina, dokud se nad námi nesmiluje".

V kontrastu s ruchem a chaosem, který v podvečer i v noci panoval v centru Zašové, jsme v krásném, tichém údolí "Stračky", obklopeném lesy, u pramene P.Marie Zašovské prožili chvíle klidu, který každý v životě hledá a potřebuje. Díky všem, kteří si vzali na starost dopravu auty a také manželkám, které nás doprovázely.