Dan Drápal napsal polemický článek s názvem Co nám sdělují Pussy Riot. Objevil se na Neviditelném psu a také tady, na Křesťan dnes. Z jeho článku vyplývá, že nic srozumitelného nesdělují. Protože neznám článek Tomáše Klvani, můj článek berete jako polemiku s Danem a jeho článkem. Pussy Riot nám neříkají nic, anebo autor jenom nerozumí?

Evidentně z toho nic nepochopil, a to mu nelze vyčítat. Nežijeme v undergroundu. Nejsme Rusové, jimž je to, co ty holky dělají, původně určeno. Já z celé skupiny Vojna taky nechápu skoro nic, útržky zvěstí o skandálech, které Dan rovněž zmiňuje, jsou pro mne většinou nepřijatelné, ale protože Pussy Riot skončily ve vězení,  tak jsem si dal tu práci a pochopil jsem aspoň to, zač byly odsouzeny. Pussy Riot znesvětily sakrální prostor. Udělaly to vědomě a promyšleně – z hlediska ateisty neudělaly totiž nic zlého, ani odporného. Pokud nejste pravoslavní, tak jejich performance, jak jsem ji na youtube viděl, je dokonce sympatická. Prostě zazpívaly "proti". Koho to tedy uráží? Pravoslavné křesťany, že? Ale to bylo přece cílem! Poselství: "Tento prostor byl znesvěcen patriarchou a ostatními duchovními, kteří jsou slouhy Putinova hnusného režimu, a pak sem klidně vstoupí a tváří se, že slouží taky Bohu.  Když oni mohou zpívat "Putin", můžeme i my. A vy, křesťané, mlčíte!" Poselství vyšlo bezvadně, stíhalo je odsouzení nejen Pravoslavné církve, což byla odpověď na odsudek  této církve ze strany Pussy Riot, ale stíhala je státní moc – čímž se celému světu potvrdilo, že jejich vystoupení v chrámu zasáhlo cíl. Ke mně nedolehla žádná indicie, že by aspoň někdo z autorit Pravoslavné církve činil pokání. Jestli se někdo našel, to asi vědí Rusové, protože jim je celý tento skandál taky určen.

     Tolik k tomu "důležitému obsahu", který Dan nenašel. A o čem se píše dál? Dál se s překvapením dočítám, že Plastic People se zasloužili ochranu před svévolnou mocí proto, že jejich vystoupení nebylo politické, ti muzikanti nechtěli nic než mít od státu pokoj. No – s tím by se dalo polemizovat, ale udivující je především autorův závěr, že si zaslouží solidaritu právě proto. Ano, vystoupení Pussy Riot, které vedlo k procesu mnohem skandálnějšímu, než performance v kostele, bylo politické programově. A to si nezaslouží solidaritu? Nezaslouží si solidaritu světa zejména občané, kteří vystoupí politicky proti zlu? Svět, narozdíl od Dana Drápala, chápe. Kdyby totiž ty holky zahrály to svoje "Putine", Pravoslavná církev by se pár dní rozčilovala, a dál nic, nikdo by o nich dnes už nevěděl. Ale solidarita světa, včetně části křesťanů, se zvedla po té, co po nich chmátl pařát ruské justice, která slouží Putinovi, a nikoli spravedlnosti, podobně jako pravoslavní duchovní. Tehdy to poselství překročilo ruské hranice a dotklo se i nás. Není pravda, že je to kontraproduktivní. Je to konflikt, v kterém podléhají mnozí Rusové jako slabší kusy, vynesený na světlo několika ženami, které, ač ve vězení, evidentně nepodlehly. Ty holky neudělaly málo!

Dan se nás dále snaží ujistit, že není žádný pankáč, a nabádá nás, abychom taky nebyli. V tom ho mohu uklidnit – taky nejsem pankáč a nemíním náš sbor vysílat do provokativních performancí. Rozumná diskuse mne těší víc. Jenom nevím, proč se autor, když nám chtěl toto sdělit, musel opřít o Pussy Riot, když jim vůbec neporozuměl, jak sám přiznává hned na začátku. To byl jenom odrazový můstek k něčemu důležitějšímu? Ty holky si zaslouží, podle mého názoru, solidaritu – a tu jim Dan upřel. Proto jsem se rozhodl pokračovat v polemice místo Tomáše Klvani, za sebe.