"Proto – i přes mnohý úpadek, brzděme v soudech nad upadající Evropou, a vězme, že je zde stále mnoho dobrého."  – napsal David Novák o tom, jak Evropa přijímá davy uprchlíků a všech ostatních migrantů. "Soudem" tu není rozsudek, ale posouzení situace. 

   1/ lidé utíkají k nám, protože je to možné, a protože právem očekávají, že budou nějak přijati, dokonce tu mohou najít nejen pomoc, ale hlavně budoucnost.
To je to nejlepší vysvědčení, a to podle mne od Boha, kterého se Evropě a jejímu humanistickému prostředí mohlo dostat.

   2/ a to už je méně příjemné slyšet – dějiny světa a jejich ošklivá tvář přichází do Evropy. Nikdo to nezastaví. Kdo to dosud ignoroval, už nebude moci. "Nespěte, nespěte, neboť není pokuj na zemi."

To je ta horší stránka vysvědčení, rovněž od Boha, o stavu naší civilizace. Evropa si dlouhodobě říká, že všechno zlo se děje tam u nich, u těch mašukulumbů a jak se všichni jmenují. Zacházela se zbytkem světa jako s objekty. Stala se však sama objektem světových dějin. Není to ale jen zlé: kdo věří, vidí v tom budoucnost.

   Někteří říkají: pomoci jim musíme tam u nich. Ne, to nepůjde. Pomoci si musíme tady, v Evropě. Někdo by to mohl nazvat dějinnou rolí. Ladislav Hejdánek před čtyřiceti lety prozíravě napsal, že o budoucnosti světa se ještě jednou bude rozhodovat v Evropě.  Tak ten čas právě nastal.