Včera jsem byl na besedě s jedním starým Syřanem, mělo to být o Sýrii, ale lidi zajímal hlavně islám. 

    Pan Charif Bahbouh přišel na besedu nabroušený a mluvil zpočátku jako člověk, který se cítí ohrožen a musí se obhajovat.  Nebylo to příjemné, ale lepší "školení" o tom, jak se u nás žije člověku, který aby se obával pustit televizi anebo otevřít internet, dostat nemůžeme. Když národ varujeme my Češi před tím, co působí jeho probuzený Strach,  je to jen názor mezi názory. Teď jsme byli svědky prožitku.

    O situaci v Sýrii jsme se dozvěděli leccos – od moderátora. Host toho mnoho neřekl, a celou dobu dával nám posluchačům najevo, že nebude mluvit o věcech, které neví. Jsem rád, že se vyvaroval pasti, do níž jsou často zataženi Arabové pozvaní do Událostí-Komentářů:  ti často líčí situaci podle toho, co si přejí aby byla pravda. Pan Bahbouh se chytit nenechal. Mluvil o tom, jak syrskou společnost zná. I to je subjektivní do značné míry, ale autentické.

    Víc jsme se dozvěděli o situaci tady u nás. Mnoho mluvil o společných civilizačních kořenech, a vlastními slovy dosvědčoval, že má víc společného s humanismem – který považujeme za naši, západoevropskou kulturu – než mnozí Češi. V takto výbušném prostředí se dají očekávat i konflikty s publikem, ale to nevadilo. Rušivý byl akorát vstup jakéhosi velvyslance Strachu, který si vzal slovo a začal přednášet. Ale to bylo evidentně mimo, přetrpěli jsme to.

    Od Sharifa Bahbouha se mají Češi co naučit. Bojí se islámu, protože ho neznají. Jsou vesměs nevěřící, že? No ano, ale postoj pana Bahbouha k víře je přátelský, tolerantní, protože to všechno zblízka zná. Přitom je taky nevěřící. Tedy z našeho křesťanského hlediska, on by to asi takto nepřijal. Naši nevěřící jsou nábožensky nevzdělaní. Jeho úctě k víře těch druhých naučil stejný nebo podobný humanismus, jaký pěstujeme v Evropě, spolu se znalostí toho, co je v tom náboženství dobrého i zlého.