Josef Svátek - Praha a Řím

25. 08 2014 | 22.21

JOSEF SVÁTEK- Praha a Řím

 

Jméno Josef Svátek Vám nic neříká? Nebo jen připomíná a nevíte co? Já jsem tento pocit taky měla až do chvíle, kdy jsem se rozhodla o něm psát práci :-). Josef Svátek byl významný beletrista historických románů v 19. století. Jeho zaměření bylo především období prvních Habsburků na českém trůně, zvláště oblíbený mu je Rudolf II. Ale čím je jistě nejznámější, tak to je kat Mydlář.

Chtěla jsem se tedy se Svátkovým dílem částečně seznámit (napsal toho opravdu spoustu!). První po čem jsem sáhla byl právě dvou dílný historický román Praha a Řím.

Hlavní postavou je Olimpidar Paleolog, poslední potomek byzantských císařu, který po obsazení a dobytí Řecka Turky utíká se svým starším bratrem do Říma, kde přestupují na římskokatolické vyznání. Starší bratr se svátá vysokým hodnostářem v dominikánském řádu. A právě tento řád je vykonavatelem inkvizice. Mladý Paleolog však nesmýšlí stejně jako jeho bratr a odmítá vstoupit do řádu, čímž na sebe přivolá uběznění do římských vězení, spojených s katakombami. Na svou stranu ho nezíská ani představený nově vzniklého řádu Tovaryšstva Ježíšova Ignác z Loyoly, který chce skrze Paleologa dobýt zpět Řecké kraje a vysvobodit je od Turků a spojit je tak s Římem. Paleolog odmítá a následně se svým soudruhem prchá katakombami, aby on sám a se svým slavným jménem obnovil v Řecku starou vládu a víru otců.

Společně se dostanou na řecký ostrov Chiu. zde pro svou myšlenku získají mnoho původních obyvatek, kteří nejsou spokojeni s nadvládou Turků. Naplánuje a započne s převratem, ale kvůli vášni k dívce, kterou poznal, se dopustí chybných až malicherných kroků a povstání je následně krvavě potlačeno. Jen Paleolog zázrakem přežije. Následně je řeckým mnichem vyslám do Čech, aby pokračoval ve svém původním plánu, neboť právě v Čechách najde potomky Husova učení a tím i správné spojence pro Paleologův záměr - odloučení se od římské církve.

Paleologova cesta do Prahy mu trvá deset let. V Praze nachází dobrého přípetel magistra Collina, který je považován za protiváhu nově se v Praze vzmáhajícímu řádu jezuitů. Ve společnosti Collinových přátel vytváří řád "Nových Templářů", který si za svůj cíl ustanovil boj proti jezuitům a následně má pak nastat spojení s východní vírou. S příchodem Paleologa do Prahy začínají také nástrahy, léčky, intriky jezuitů, aby Paleologa zničili a předali zpět do Říma, do rukou inkvizice. Což se jim také podaří. Paleolog je zatčen, odvezen do Říma a odevzdán Inkvizičnímu soudu, který rozhodne pro trest smrti upálením.

"ŘÍM ZVÍTĚZIL NAD PRAHOU"

 

Když jsem četla tento román, napadalo mě mnoho otázek a až výtek. Co se mi skutečně nelíbilo, tak to, jak autor měnil tak zásadně charaktery. Ano, hodilo se mu to tak do děje, ale je toto vůbec v reálném světě možné?

Dále bych zkritizovala přílišnou Paleologovu neomylnost, sebedůvěru jako vyvoleného, neopatrnost, naivita a silné řeči. Odsouzeníhodné byla i jeho zaslepenost láskou. kvůli které několik zmařil svoje snažení.

na druhou stranu tu zas byla až přehnaná prozíravost jezuitů. Vše jim vycházelo až zázrakem, což teké nebylo příliš reálné. Autor až příliš věděl, co nastane a proto to mohl zakomponovat, ale jisté situace nemohli přeci aktéři předvýdat.

Nad čím jsem se zamýšlela, je pojetí Boha a jeho pomoci. Obě strany se dovolávaly stejného Boha, ale každá strana ho žádala o prospěch své věci na škodu té druhé. Autor tím dobře poukázal na toto paralelní odvolávání se na Boha a nabízí tak otázku, kdo má tedy pravdu?

Další otázka se nabízí ohledně kladných hrdinů, komu vlastně "fandit? Strana katolická byla popsána silně fanatická a intrikovala, ale ani druhá strana nebyla příliš sympatická, samotný Paleolog byl namyšlený, zapálený a ve svých uvahách neomylný, což teda taky není příliš sympatický.

Dějová zápletka nebyla špatná, ale příliš zdlouhavé rozhovory jen zbytečně natahovaly děj, nepřinášely napětí a čtenáře nudily. Děj byl častokrát posouván zpětným vyprávěním, tím si mohl autor dovolit přeskakovat události, posouvat se v čase.

 

To tedy můj pohled na Svátkův román. Nemyslím, že by tato kniha byla běžnou součástí čtenářského "konta", ale třeba se někdo najde, kdo by se podělil o svůj názor. Nebo někoho inspiruju, aby si tento román přečetl? :-)