Ústí nad Labem, ať se nám ti líbi nebo ne, je velké město.

Což pro mojí maličkost, jakožto dítě téměř z vesnice, to byl velký šok.

První den si pamatuji naprosto přesně.. Bylo úterý 1. 9. a já, v doprovodu mých rodičů, jsem si to hezky přijel až téměř před Moskvu.

 

(Naše škola má dvě budovy. Jedna z nich je "Moskevská", v našem kolektivu jsme spíše používali označení "Moskva". Zde se odehrává většina studia.)

 

Byli jsme v třídě 202 kde probíhala informativní schůzka.

(Naše škola má 3 podlaží, první číslo vždy označuje podlaží a druhé udává učebnu. První den je vždy zaměřen na předání informací ze strany vyučujících studentům.)

Bylo nám oznámeno, že hned první školní víkend budeme dělat zdravotnický dozor na akci zvané

"Mattoni 1/2Maraton". Měla to být má první akce, takže jsem se na to samozřejmě těšil. :)

(Tou dobou jsem byl ještě přesvědčen, že naším cílem je zachraňování lidských životů. To bohužel ve většině případů neplatí.. :/ ale na to si každý musí přijít sám.)

 

Další velkou akcí pro nás měla být akce zvaná "Rescue Patrol".

Nebojte se že tímto končí veškeré informace o Mattoni 1/2Maraton a Rescue Patrol.. plánuji napsat jednotlivé články k těmto akcím :)

 

Samozřejmě jakožto každý správný večničan ve velkoměstě, jsem byl tak nervózní (ocitl jsem se v cizím městěm.. naprosto sám, najednou jsem měl okolo 20 nových spolužáků.. naprosto neznámých, byl jsem v nové škole.. kde na mě mluvila naprosto neznámá učitelka.. mno, bylo toho prostě moc), takže jsem si nezapamatoval skoro nic.

Největší šok byl, když přišli naši spolužáci z vyšších ročníků, aby se nám představili a řekli nám nějaké rady do našich začátků. Velmi povzbudivé bylo prohlášení "Začalo nás přes 30", to je velmi pěkné číslo, ale není moc pěkné to slyšet když před vámi stojí sotva 12 lidí! :O

Tohle všechno jsem nějakým, mě neznámým způsobem, ustál.

A vyrazil jsem na své další dobrodružství, což bylo najít trolejbusovou zastávku a jet na své dočasné útočiště..

Domov mládeže, Kapitána Jaroše.