Čtu výbornou knížku - Sezonu v pekle od Petera Murphyho. Na všech stránkách, kam aktivně chodím, ji nepřestávám doporučovat. Je poměrně tenká, ale hutná a zážitek z ní není o nic méně kvalitní. Jde o příběh o vztahu mezi matkou a synem a o klučičím dospívání, ale je tak skvěle podaný, že vůbec nemůže být řeč o nějakém klišé. Pochmurná, až někdy podivná atmosféra, nezdravá církev, inspirace Rimbaudem (body k dobru!) a prokletými básníky, Irsko, dospívání, skvělý jazyk a úderné věty - a víc už neřeknu.

-

Líbí se mi spojení Tisícioký páv, nevím, kde jsem k němu přišla ani v jaké souvislosti a vím, že už jsem to tu psala, nicméně je mou povinností pojmenovat tak třeba povídku, protože mi to nepřestává znít v uších. Bez komentáře.

-

Půjčila jsem si z knihovny taky Guillaume Apollinairea a hltám jeho Pásmo pořád dokola. A nejen Pásmo. Je fantastický. Jsem básnický barbar, ale i tak ho spolu s Rimbaudem korunuju jako krále mého poetistického nebe. Proč? Uvidíte.

-

Mám dobrou práci a doufám, že všechno vyjde jak má a ze mě konečně někdy bude rich bitch - teda richer than usually.

-

Můj kluk je nejnádhernější člověk, který chodí po téhle planetě a je mi jedno, že to už všichni nejspíš víte.

-

Jeden člověk mi moc chybí a jiný mě proti mému očekávání potěšil.

-

Není mi poslední dobou moc dobře, ale vem to čert. Mám ze své hudební knihovny zatuchlý pocit, co posloucháte vy? Hledám nějaké osvěžení. Za veškeré tipy moc díky.