Po včerejší šichtě v pražském Rossmannu, kde jsem se utápěla v depresi kvůli počítání 234 papírových kapesníčků nebo 101 sáčků s Persilem tomu Osud chtěl, abych si spolu s kolegyněmi ve zbrani, které sdílejí moji marnivost, šla spravit náladu nákupy do polského Těšína. Ačkoliv jsem jela shánět šaty na stužkovák, dopadlo to samozřejmě tak, že jako správná baba jsem si odvezla kvantum vymožeností, které mají se šaty na stužkovák tolik společného asi jako peníze se mnou a odjela jsem lehčí o velký obnos zmíněných peněz, které jsem ve skutečnosti neměla. Jsem proslulá svým hospodařením s neexistujícími penězmi. (Bůh ví, proč je pořád nemám.)

Stihla jsme za svou první návštěvu polského Těšína vypozorovat následující:

• Poláci (i vzhledem k tomu, jak to vypadalo na Coke Live Music Festival minulý rok) jsou z drtivé většiny stylaři, kteří mají vkus.
• Tomu odpovídá i nabídka v obchodech, kde rozhodně nehrozí fenomén jako u nás: "Zase zima? Tak vytáhnem ty kabáty staré pět let, které prodáváme každý rok!"
• Z čehož vyplývá, že moje hospodaření s neexistujícími penězi nabývá obludných rozměrů.
• Také díky faktu, že celá ulice, kde jsme nakupovaly, byla sídlem hříchu. Úžasné jídlo a pití za polovinu ceny u nás, ještě čerstvé a voňavé pečivo plněné vším možným v krásné pekárně, kde všechno koupíte do 3 zlotých (v přepočtu 18 Kč), levnější oblečení i v řetězcích, které prodávají u nás, třikrát více oděvních značek... 
• Těšín je moc pěkné městečko.

A nemůžu se vám nepochlubit svými úlovky, ze kterých mám radost jak už dlouho ne z žádného nákupu. Nejvíc času jsme strávily v MDM, odkud jsme si prostě musela odnést tuhle tašku (a kde k mé euforii hráli tak dobrou hudbu jako Two Door Cinema Club nebo The Horrors) (no nekoupili byste si tam něco už jen proto?):

A tyto náušnice:

A samozřejmě jsem utratila majlant i za jiné nepotřebné, ale naprosto skvělé věci. Žijte blaze!