Je to všechno u konce nebo to bude mít ještě pokračování? Já už pokračování nechci, prosííííím!!!! Už chci opravdu klid a aby mi dali všichni pokoj.

Všechno to nakonec dopadlo tak, že jsem to všechno v úterý řekla generálnímu řediteli. Ten si to nechal projít hlavou a řekl mi, že bude lepší, když odejdu, ale že zařídí, abych dostala 5 platů. A že tohle téma bude muset otevřít s mým šéfem a v tu dobu bude asi dobrý, abych v práci nebyla, protože bude určitě vyvádět... Mluvila jsem s ním ještě včera, protože jsem měla mít schůzku se šéfem, tak co mu mám říkat. Domluvili jsme se, že mu řeknu, že počítám s tím, že odejdu, ale že si chci ještě všechno promyslet a do konce týdne si beru dovolenou a co se týče výpovědi, tak mu dám vědět příští týden. Šéf se mi samozřejmě vysmál, že mi žádné odstupné nedá, protože dělám chyby a pracuju blbě, takže ať dám výpověď já a že si mě tam nechají do konce září, abych předala práci někomu "spolehlivému" a pak hezky v tichosti odešla. To se mi samozřejmě nelíbilo, takže jsem řekla, že si to potřebuju rozmyslet a že mu dám vědět příští týden. Na začátku týdne je na služebce v Moskvě, takže až ve čtvrtek. On chtěl, abych mu dala vědět do konce týdne, ale to jsem odmítala. Nakonec se zvedl, že když to teda chci takhle hrotit, tak že žádná dovolená nebude. Odmítal pochopit, že jí mám schválenou generálním ředitelem, což je jeho nadřízený.... Já jsem teda poslechla generálního, sbalila jsem se a odešla domů. Odpoledne si zašel generální za mým šéfem a řekl mu, že jsem mu všechno řekla. Šéf to prý nejdřív odmítal pochopit... Postavil to tak, že si to vymýšlím. Generální ředitel mi potom volal, abych teda přišla podepsat výpověď a že dostanu těch 5 platů a že budu mít normální výpovědní dobu 2 měsíce, ale budu doma na překážkách - to znamená, že už nebudu chodit do práce. Ještě včera jsem musela jet podepsat výpověď a jít vrátit přístupovou kartu do firmy, počítač i telefon.

Probíhalo to všechno naprosto strašně a když si na to teď vzpomenu, tak je mi špatně od žaludku. Přišla jsem si tam jako největší zločinec. Všechny věci jsem měla u šéfa v kanceláři, byl tam šéf a kolega jako svědek a ještě kolegyně z HR. Kontrolovali, jestli si beru opravdu jenom osobní věci. Fakt trapný. Takže jsem si to všechno hezky naskládala do krabice a tašek a šla jsem domů. Na rozloučenou mi šéf řekl, že se uvidíme u soudu. 

To jako myslel vážně? Za co mě chce žalovat? Za šíření pomluvy nebo urážky na cti? On je svině, je toho asi fakt schopný. Nějak si ale neuvědomuje, že je plno věcí proti němu. Třeba to, že už raději nemam chodit do práce a dostala jsem odstupný, abych mlčela... Výpis z jeho telefonu včetně textu smsek je možné získat od operátora... Opravdu to udělá? Opravdu to chce vyhrotit až tak? Já už nechci, aby to pokračovalo. Chci klid. Chci to všechno vstřebat, dát se do pohody a nastoupit do jiné práce. Připadala jsem si včera jak v americkém filmu. Jela jsem domů se svojí krabicí osobních věcí, do toho začínalo poprchávat. Opravdu se mi teď tohle životě děje? Nebo se dívám na nějaký film? Opravdu to dopadlo tak, že jsem kvůli němu musela odejít a on si tam bude vesele pracovat dál? Ano vydupala jsem si prachy, ale stačí to? Pro šéfa je to strašné příkoří, že mi ty prachy musí dát, ale kdybych ho zažalovala, tak bych dostala několika násobně víc. Opravdu se to tam jenom tak zamete pod koberec a bude se dělat jakože nic? Je mi z toho opravdu zle. A pro jistotu jsem si na příští týden domluvila schůzku s právníkem.

Jediný, z čeho mám trochu škodolibou radost je to, že jsem nikomu nepředala svojí práci a tím pádem se tam v tom teď budou chlapci pořádně plácat. Nikdo neumí pořádně zadat přijaté faktury, nikdo neumí pořádně vyfakturovat... Měla jsem na starosti menší projekty, o těch taky nikdo nemá přehled. Měla jsem na starosti finanční reporting a plno jiných věcí. Z počítače jsem všechno smazala... Teď teprve šéf uvidí, jak špatně jsem pracovala. A dobře mu tak. 

Co se nové práce týče, tak tu už bych i měla. Ozvali se mi znova z firmy, kde mě přijali někdy na jaře, kdy jsem měla taky problémy se šéfem a já jsem to nakonec nevzala. Jenže díky tomu, že jsem vlastně do konce října zaměstnanec téhle firmy, nemůžu nastoupit na plný úvazek jinam. Jedině na dohodu a na hlavní pracovní poměr až od listopadu. Pracuje tam kamarádka, tak to dneska zjistí a dá mi vědět, jestli by to šlo. Byla bych fakt ráda. Jinak nevím, co bych dělala? Přece nebudu 2,5 měsíce doma? Co budu dělat? Bude mi sice normálně chodit plat, ale nějak si to nedokážu představit. Teď ale nechci nic řešit. Chci se dát dohromady, uklidnit se a vstřebat to, co se stalo. A to asi bude nějakou dobu trvat..... A budu jenom doufat, že mi nepřijde obsílka od soudu...