Je mi pořád špatně a všeho se bojím. Cítím vztek i smutek. Únava už pomalu přechází, ale jinak se pořád cítím na dvě věci. Nevím, co mám dělat s prací. Plno věcí a plno lidí mi tam leze na nervy. Šéf, který z nás dře kůži a chce, abych pracovala na neschopence, kolega, ktery je pořád negativní, jenom nadává a když po něm něco potřebuju, tak se tváří, jak ho děsně otravuju. Musím ho o to žádat x-krát a stejně to neudělá nebo až když na něj vyvine nátlak někdo jiný. Štve mě kolega z účtárny, který se po všech jenom vozí a dělá ze všech blbce. Štve mě kolegyně z účtárny, která neustále s něčím otravuje, se kterou jsem se začala téměř kamarádit a ona si neustále jenom stěžuje, neustále si stěžuje na blbosti, jako že je ošklivá, vypadá staře, že je tlustá, proto jí nikdo nechce. Chce jít nakupovat, ale nedokáže pochopit, že mi je blbě a že nemám na nákupy náladu. Nedokáže do toho obchodu jít sama, takže s tím otravuje své okolí. Já už těchle všech lidí mám plný zuby. Nejradši bych se tam nevrátila, ale to není dost dobře možné. Zase bych jenom utíkala.

V každé firmě jsem potkala takové blbce. V první firmě byl šéf, který myslel jenom na sebe a snažil se tam hlavně udržet do důchodu. Zaměstnanci ho nezajímali. Neuměl ani zaklepat na dveře. Prostě do kanceláře vrthnul a nezajímalo ho, že to někomu vadí. Odešla jsem, protože mi nedal možnost růst, učit  se něco nového. Nebavilo mě to tam.

V další firmě to bylo chvilku v pohodě, ale pak mě povýšili a zase se objevila kolegyně, která mě zasypávala úkolama, byla chaotická a nerespektovala žádné hranice. Jenom když už mi zazvonil telefon, tak se mi udělalo špatně. Fak jsem jí měla plné zuby. V minulé práci to bylo ze začátku taky v pohodě, než se objevila kolegyně, která byla stejná jako ta v předchozí práci. Chaotická, házela na mě i práci, kterou by měla dělat ona, nerespektovala hranice. Jednou si dokonce zjistila číslo na můj soukromý mobil, aby mě otravovala. Nezvedala jsem jí to. Bylo to peklo. Tak jsem odešla.

V současné práci to bylo v pohodě víc než dva roky. Měla jsem klidného šéfa, super kolegy, bohužel práce mě moc nebavila a měla jsem jí málo... Ale řikala jsem si, že to vydržim, než dodělam magisterské studium. Pak přišla restrukturalizace a nový šéf. Už jsem tu o tom psala. Zase je to tady - člověk, který je chaotický a absolutně nerespektuje hranice. Vím, že když si budu hledat novou práci a zase před tím uteču, tak mě to zase někde dožene. Takže jediná možnost je, naučit se se šéfem komunikovat, naučit se ho posílat za ty svoje hranice. Ale já se toho tak strašně bojim!