Chtěla jsem napsat datum 01-01-2010 a pak jsem si uvědomila, že už je vlastně rok 2011. To mi zase bude trvat, než si na to zvyknu. Hlavně mi to vůbec nedochází, že už je zase další rok.

No, ale k věci. Od čtvrtka jsem byla každý den s Objevem. Ve čtvrtek večer jsme byli na večerním lyžování a bylo to moc fajn. Nejdřív jsem se bála, protože jsem si asi před 3 rokama zlomila na lyžích ruku, ale ten strach byl úplně zbytečný. Lyžovalo se perfektně, i když dole na sjezdovce už to bylo dost namrzlý. A kupodivu jsem většinou byla první u vleku. To se mi ještě nikdy nestalo. Vždycky na mě čekali ostatní. Teď jsem s přehledem předjela Objeva i Prudilku a čekala na ně dole. Cítila jsem se na těch lyžích tak nějak sebevědoměji. A podle toho jsem i jezdila. Rychle. Ale důležitý pro mě bylo to, že jsem cítila, že kdykoli zvládnu zastavit a ukočírovat ty lyže. Všichni jsme si to užili a určitě to zase zopakujeme. 

Včera jsme se s Objevem viděli taky, protože jsme u něj večer byli a přespávali jsme tam do dneška. Nejdřív to byla tak nějak normálka. Na mě padala dost divná nálada, poslouchala jsem ploužáky a utápěla se v sentimentu. Kluci se mi samozřejmě snažili zlepšit náladu. Vybírali jsme své oblíbené písničky na youtube a pouštěli je, tančili na ně, blbli a tak. Pak jsme chvilku hráli Aktivity, ale to mě nebavilo, protože jsem se cítila úplně vygumovaná. No, a najednou byla půlnoc. Připili jsme si a dívali se na ohňostroje nad Prahou. Objev má totiž z bytu krásný výhled. Pak mě najednou Objev chytil a tancovali jsme spolu na ploužák.  Ono bylo docela dobrý to, že kamarád se tam celý večer vrhal na Prudilku a když zkusil něco na mě, tak jsem ho okřikla já nebo mu Objev řekl, aby mi dal pokoj. Po půlnoci už byli kluci teda docela opilý a Prudilka začala pomalu odpadávat. Zase jsme tancovali s Objevem a abychom byli sami, tak jsme dotančili do předsíně a tam se tak nějak pohybovali tělo na tělo v rytmu hudby, smáli se, objímali. A on mě hladil po zádech. Bylo to tak krásný! Vlastně dneska nemyslím na nic jiného.

Kolem třetí jsme se chystali jít spát. Prudilka už teda spala nebo se o to alespoň snažila, ale kamarád jí moc nenechal. Já jsem měla spát v posteli s ní a kluci měli spát vedle v obýváku. Jenže kamarád pořád otravoval Prudilku, lezl k ní do postele a nechtěl se nechat vyhnat. Když už se to podařilo, tak tam pak zase stejně přišel a lehnul si mezi nás. Měl u toho spoustu docela vtipných keců, takže mi ani nevadilo, že je opilý a pořád tam otravuje. Pak přišel i Objev a automaticky si lehnul ke mě a objal mě. Aaaaach. Krása. No, ale takhle ve čtyřech se mi v posteli moc nelíbilo a stejně bych neusnula, tak jsme se tam pořád tak nějak přeskupovali, až to nakonec skončilo tak, že kamarád spal v posteli s Prudilkou a já jsem spala v posteli s Objevem. Já jsem se k němu ještě přitulila a on si o mě opřel hlavu. Bylo to prostě úžasný. Měli jsme mnohem užší postel, než Prudilka s kamarádem, takže jsem musela celou noc (nebo spíš zbytek noci) dávat pozor, abych ho nějak nekopla nebo nebouchla. Byla jsem nervózní jak blázen, takže jsem toho moc nenaspala. A ještě k tomu kamarád chrápal a v bytě nad náma řvali nějaký lidi.

Kupodivu jsem se ale cítila docela v pohodě, když jsme vstávali. Klukům bylo ráno blbě a bolela je hlava.  Dobře jim tak, nemají chlastat.  No, ale chování Objeva bylo zase jenom kamarádské. Žádné objetí, nic. Vzal si ibalgin a zalezl do postele. My jsme si s kamarádem pustili film Klub sráčů, což je sice docela pubertální, ale je to sranda.  No, a pak jsme se sbalili a vyrazili k domovu.

A teď doma sedím, čumím a v myšlenkách si přehrávám včerejší noc, každé objetí, každý dotyk a říkám si - chová se takhle kamarád? Nebo ještě lépe - chová se takhle opilý kamarád? Nebo je v tom z jeho strany něco víc a alkohol jenom otupil jeho strach? Asi na to sama nepřijdu a musím si počkat, jak se to bude vyvíjet dál. Jenom nevím, kde na to mám vzít trpělivost. Jsem z toho nervózní!!!

Tak já si jdu zase snít. Hezký nový rok všem.